Všechny básně

Pěchotní srub

Tomáš Štiler


Foto: David Konečný

***

Kudy se chodí pozdě domů

Když vás nikdo nečeká

Není to snadný, věřím tomu

Ve vás jen kousek člověka

Pořád jen brouzdám po nonstopech

A je to velký žízně žár

Větráky na zakouřených stropech

Pach samoty žádnej neodvál

***

Včera přiletěli marťani

A pozvali mě na čtení

Tak jsem jim řek

Že na rudé planetě číst nebudu

***

Nevím kde dát širák

Jsem totiž zašívák

A vždycky mě vyhodí

Že na lenost marodím

Beltin

Tuhle noc tě nemá cenu hledat

Budeš totiž někde jebat

Ketamin

Rozsypanej ketamin

Íhahá a kůň má míň

Rozsypanej ketamin

Íhahá a kůň má splín

***

Když soudnost spí

Jsi zmatený

Těžký trápení

Mám tě na dosah

Ale jdu radši jinam

Jsem asi malej pán tohohle velkýho vesmíru

Brífink přišel pozdě

Už seš naučenej

Na hovadiny

Velký pátek v Brně

Je velký pátek

Vstávám z hrobu v pět odpoledne

A vynesu odpadky

Myslím na Krista

Jak by se asi měl v téhle době

Kdyby žil v Brně

Možná by se zakecával s jehovisty

Nebo chodil do kavárny

Po nocích by kázal na nádraží

A modlil se za zbořený Tesco

Teď se na to snad zvrchu dívá

A jenom si přeje

Abychom na svátky tak nechlastali

Lence

Určitě jsi hezká víla

A nejen proto tě furt líbám

Máš totiž dobrý názory

Ne s kdekým jedeš na hory

A vysedáváš v kavárnách

V protivětru hořkých snah

Kdy mlčíš a říkáš toho moc

Potom jdeš dom, dobrou noc

Černá díra v gauči

Mám černou díru v gauči,

Kdo mě v něm hledat naučí

Ty všechny cigára a drobný

Možná trochu trávy dobrý

A telefon na Andulku

A bagetu, sněd jsem jenom půlku

Mám v gauči černou díru

Vede někam do vesmíru

Padají mi tam věci i čas

Má černá díro, oroduj za nás

Tak mám se to snad učit sám?

Baterku rychle pohledám

A kápézetku beru též

Tu když se ztratíš, prostě chceš

Jen doufám že tam nic nežije

Nebo to nezažilo pašije

Mám v gauči černou díru

Vede někam do vesmíru

Padají mi tam věci i čas

Má černá díro, oroduj za nás

Jó, mám v gauči černou díru

Nenechá mě žíti v míru

Ztratím tam ketamin i inzulín

I léčivou mast na šulin

Johohó

Mám v gauči černou díru

Vede někam do vesmíru

Padají mi tam věci i čas

Má černá díro, oroduj za nás

Tady je tma

Tady je tma

A u tebe furt prší

Tvý prsa jsou rotundy

Mý koule jsou mniši

Modlí se na nich váhavě

A neslyší snad jejich žal

Že kdo tam přišel bezhlavě

Je tma jeho negližé a čert aby ho vzal

Trampové

Jen tichý šum

A praskot dřeva

Sem tam kytara ševelí

Věk není žádná bariéra

Jó trampové

No to jsme my

***

Měli jsme všechno

Pec na pizzu z hlíny

Sem tam ranní kocoviny

A pět koček

Na zahradě permakulturu

Strakapoudy pořád vzhůru

Furt klepali a klepali

Dřevo z palet

Dobrého nepálí

V zimě jsem furt přikládal

A v létě se s topinamburama sral

A lesu jsme furt mávali

Pamatovat si

Vždycky jsem fotil

Mám fotku komína švábenické mlékárny

I fotku tebe s krávou ze švýcarska

Všechno pozitivní z negativu

Chtít se dívat na minulost

Zaostřit to, co je v mlze

Každou tu chvíli jsem si pamatoval

Akorát to bylo někde hluboko zasunutý

Jako je teď většina mejch negativů

A teďka se kloním břízkám u Kapličky

A omlouvám se

Že nejsem svatý

Co ty, lásko?

Co ty, lásko?

Spal jsem pod širákem v Bordeaux

A ty zatím počítáš nanuky na Mácháči

Ale jako bych tě viděl

Jsi jedna z těch dívek s vlajícími vlasy

Co chodí dopoledne po parku

Jsi jako ta velká loď na řece

A ty se jedeš podívat na Bezděz

Toho se neděsím

Snad jen že tam jdeš sama

***

Prošlapal jsem nejedny boty

Na cestě k větrným mlýnům

Kde sice nevyválčím co ty

Jen možná bídně zhynu

***

Visím ti na rtech

Jsem tvůj naštvaný kolemjdoucí

Máme se dobře když je zima

A když je léto ještě líp

Vždycky mi říkáš

Že poslouchám divnou muziku

Ale Vítrholc je styl života, bejby!

Stejně ti visím na rtech

Jako nikdy

A když se loučíme

Poslouchám tvý srdce

***

Kde je tady? Kde je sem?

Jednou sem přijdu

A budu navštíven

Lacinou hádkou

A vzpurná tenata jsou

Když málo mluvíš

Dav rozeženeš glosou

Brno mé

Brno, mé Brno

Brno mé...

Proč mečím jak koza je záhadné

***

Spolu s větrnými mlýny

To přešlo

Nebuď labuť

Řekni jak se máš

Na zpívání je kosa

Jednou byla válka

A vyhrály ty zrzavý mravenci

Ale teď jen hoří oheň

A rudě se domáhá dřeva

Stáli jsme s očima dokořán

Ticho louky na kraji lesa

Divoženkám ouvej

A my se máme taky strašlivě

Přilož něco

Třeba ta pouta, která určují tvou náladu

***

Ještě rundu, Domčo

Pojď pomlouvat Jáchyma

O tom jak je skvělej

A jak ti smutek vypíná

Ještě rundu Domčo

A Jáchym by řek dost

Frída tě čeká, lásko

A já jsem z ničeho nevyrost

***

Nikdy ti nekoupím pivo

Nikdy ti nekoupím kalhotky

Protože nepiješ

A chodíš na ostro

V jehličí u krkolomných skal

V jehličí jedna větvička

Láhev rozbitá na sklíčka

A minulost, jako bumerang

Uprostřed lesa

U vysokých skal

Ta malá pachuť po změně

Stopa mě zmátla šíleně

Tam v jehličí, u krkolomných skal

Neskočil jsem, jen se posbíral

Tři ráno

Vojto, můžu Kamenici?

Nejsem totiž ještě spící

Média

Běžíš o život

A zatím ve zprávách

Na jiném kusu planety

Ukazují koťátka v županu

***

Pod tratí krev

Někdo zase skočil

Na nebi zpívá ptáček

Nic se nezměnilo

Jenom už pro někoho

Nebude hůř

Anebo líp

Rozsypanej tabák

Měla mezi nohama rozsypanej tabák

Ale nekouřila

Dostal jsem chuť na cígo

A pak na ní

Ale začal jsem s ní a cigáro si dal až potom

Bylo to dojemný

Miloš Kocman

Miloš Kocman hraje na kytaru

Všichni se čumí do mobilu a nikdo neposlouchá

Já se čumím do mobilu, poslouchám, a píšu tuto báseň

Sobota

Je sobota

Posledních sto osmdesát korun na účtě

Ty jsou na neděli

Ale co dnes?

Pár piv na velkou sekeru

A pak voda na skle

Ou jé, život je pes

***

Našlas prstýnek na dně prázdnýho krýglu

Barman tě požádal o ruku, nebo si neuhlídal prst

Je to milenec nebo nešika?

***

Dle dostupných informací

Jsou lidi hodní

Ale jsou i tací

Kteří za stálých reklamací

Své činy zvrací

A je jich tolik

A každej druhej alkoholik...

Někdy jsem a někdy nejsem

jsem kamínek v podrážce tvých bot

jsem takový bezvýznamný bod

jsem orel, co létá nad zemí

ale už otráven, a brzo spadne, to se ví

jsem ten kočárek v přízemí

ve kterém se nikdo nevozí

a vyhozen, ač zdárně přece

jsem jako lev co nesmí z klece

ani když poblíž krotíš ty

a když jdu pak večer spát

ráno se vzbudím a jsem rád

nač se furt tolik litovat?

všecko to musel být jen sen

píšu ti zprávu: půjdeš ven?

***

Hledáš kde přebrodit řeku

Abys nešlápl po lebkách

Těch, co se tam utopili

Když proud je prudce splách

Pěchotní srub

Moje hlava je pěchotní srub

Všichni spojenci mě zradí

Nikdy se neubráním