Všechny básně

V žilách jim koluje neon z nedalekých hal

Lukáš Matouš

kameňák

na štědrý den

dědečkův hrob

opět obrazil

definice slova plýtvat

se nevztahuje na počet sirek

pohaslých před modlitbou k bohu

londýnská I

nedoplatek za mýdlové opery nám zůstal od chvíle

kdy mě na pelesti vedle tebe zastihla dospělost

jen ti znovu být tak na dotek blízko

a odtáhnout se od výhod 

které ze sebe po nocích smývám

jako tehdy pach erárního strachu

strachu že jsem vás tam nechal 

a doteď mě hledáte kdesi po oddělení

londýnská II

na boží hod

z plácku u popelnic

pročítat společnost

prý je rozkmotřená jako nikdy dřív

tehdy se však sjednotila

pohledem na župan

v němž mi tě přivezli domů

po kolapsu plic

střekov I

víš že spolu nechodíme řekls 

a pak mě vískal ve vlasech

jako bys snad chtěl všechno popřít

možná jsi v nich hledal předešlé já

a dobu kdy ještě nebylo třeba

preventivně ranit

střekov II

věříte na něco? družila se svědkyně

tak jsem jí vyprávěl

jak nám po milování zhasla svíčka

a tys mě nechal odejít

po růženci čapla rozpačitě

jako já v polibku hledala lásku

střekov III

jen odhrnout deku a jitro polaská i tebe

zůstáváš schoulený v hlubinách intimity

kam vpouštějí pouze osoby nahé a bez brýlí

stojím vedle nich a můj dech se zplošťuje

jako bych se měl přistihnout při zjihnutí

přiznat co stále silněji tane do ticha

odcházím a opuštěnou ulicí snad i popoběhnu

střekov IV

přestal jsem plýtvat slovy

a vlastně i sebou –

teď stojím sám

na konci uliček 

které osleply

kolik roků tam tolik i zpět

a každý tvůj dotek 

zkracuje krok...

střekov V

při snídani tě pár věcí ještě stačí překvapit

třeba když se ozve

tohle je jiné zachvění než do chladného rána

i tak se míjí účinkem

každý hrajeme na jiném serveru

je věta kterou jsi pronesl jen tak v meziřečí

nyní našla svůj význam

leipzig I

jako student mezikulturní komunikace

jsem tě polopatě učil hrát prší

v zápalu se totiž ukáže naše pravá tvář

a také že ano!

prý jsem žalud a špatně míchám karty

slyšet mateřštinu nikdy nebylo tak osvěžující

a s ní i záchvěv v soukolí plic

leipzig II

při barvení vlasů jsem se tě přece jen dotýkal jinak

než jako levná pracovní síla z východu

nečekaně platonická intimita totiž ukázala

že jazyková bariéra je pro nás dva tou nejmenší

leipzig III

víš kde mě najdeš řekls 

i když jsi tušil že zbytečně

ta doba už je dávno pryč

předběhli tě a já teď vím

všechno vím –

v lipsku jsem měl zapomenout

chvíle před spaním

však ševelí všude stejně

jako canopus dokola vrací mě 

nazpátek do ústí…

předlice

v žilách jim koluje neon z nedalekých hal

a málokdo je snese

přitom to byla cikánka z kolonie

která mi jako jediná řekla

že jsem hezkej

jen tak