Podnájem

Jan Zábrana

Podnájem

Večer se vrátil. Všechno bylo

jak před odchodem. Bílý strop...

Ale i v něm teď bylo bílo

a prázdno. Ani nezakop

na prahu, kde vždy zakopával.

Vyvětral. svlék se po dřině.

Teď byla pryč. To včera dával

její plášť k sobě do skříně.

Stůl. Cizí knihy. Cigarety.

A v nebi všechny její děti.

Neměl kam jít, i kdyby chtěl.

Odvedle rozhlas, věčné věty.

Údiv, že si to připouštěl...

A že šel škarpou, škarpou šel.