Jen já cítím plamen
Noc
Malá lampička nestačí,
velká zas ruší
mým dětem spaní.
Oči mám slabé,
tak je teď zavřu
a budu poslouchat.
Světýlka vrní,
něco jde někam
bezpečně,
nezvratně,
skrze mě,
bez konce.
Přitul se,
Fanuško,
budem se bát.
17.–18. 11. 1997
Peřinky
Nikam bych nehnala
divošku s měsíčky,
nečistou,
do kouta, chaty či pralesa.
Fanynka ptala se,
nač prý mám plínečky,
tak jsem jí řekla:
Mám v bříšku peřinky
pro malý miminko,
jenomže právě teď
nečekám žádný.
Proto ty peřinky
musí se uklidit
a ustlat nový.
29. 1. 1999
Den předtím
Dnešní noc nejspíš neusnu,
budu si hlídat pejska.
A moc si ho užívat.
Nemůže chodit — doženka,
tak tu dnes spolu,
ona a já,
ještě jsme.
Zítra prý odletí
na hvězdu Sirius.
Já tady zůstanu
a budu o ní psát.
18.–19. 12. 1999
Babička ze Šimic
Babička — dělnická dcerka
z Židenic —
vařila dvacet čajů z jednoho sáčku.
Schovávala jej v hrnku vedle plotny,
dokud barvil
alespoň trošku.
Okolo Vánoc
v nudličce jejího pokoje
vykvetly stovkami poupat
vánoční kaktusy,
co rosila z maličkých kropenek
jak svatá hraběnka.
Když babí umřela,
kaktusy odkvetly,
a do roka — řekla by babí —
potvory, scíply.
5. 9. 2002
Léto na maloměstě
Kdekdo tu nosí cejch,
na malém klidném městě,
kde pohodlný mozek
chytrému stojí v cestě.
Park, klidný všude kolem,
rodí ty stejné klepy,
co dusí volnou hlavu,
pokud tu dlouho dřepí.
Zlatozeleně mlčí
dnes letní podvečer,
žrádlo a televize
určují žití směr.
Z krátkého mládí každý
vysouložil dvě děti
a teď mu jenom zbývá
shořet v to pravé smetí.
20. 7. 2003
Uničov
Babča hnal za autem,
bláznivé čoklisko,
s Achabem sedáme
hlavama nablízko.
Jsme srostlí temeny,
siamská dvojčata,
milovat nejde se,
chlapci a děvčata.
Že děcka nemáme,
je škoda velice,
Achab je bezpečně
chytrý jak opice.
Kdyby to pomohlo,
já bych to vyhrála,
sama bych za oba
početí ustála.
Pámbu to nechce,
když málem dopustil,
než vůbec vykoukla,
Jahůdku opustil.
Tak kávou zapíjím
to dávné neštěstí
a venku zatím žhne
Uničov — náměstí.
11. 8. 2003
Hůlka (v zimě)
Venku je zima jak bejk
a já tady kyšu v teple,
hovím si bez práce doma
a na dluh — jestli se neple.
Mrzne tam bez sněhu, mráz z něj
na zemi připekl škvarek,
z těch chlapů, co prošli mou betlí,
jen málokdo nebyl fest dárek.
A ve třech rozdílnejch betlích
z nich spí tu tři rozdílný děti,
nebejt dvou potratů k tomu,
domoct jsem mohla se pěti.
Sýkorkám hrdličky kradou
zrní a po slasti trapas,
přicházel s těmi chlapy
přiblblej pohlavní zápas.
Venku mrzne až praští,
měsíce svítí jen půlka,
děcka jsou poklad a krom nich,
kdy za to stála čí hůlka?
11.–12. 12. 2003
Stáří
Staroba přichází
s pachem
a hnilobou.
Nedržím moč
a ztrácím chlupy.
Oči se kazí,
na vráskách
vrásky,
dech, kůže, sliznice
nevoní,
kornatí.
Jen uvnitř cosi plá,
dychtivost šílená,
a kašlu na bolest,
zrcadlo.
Zevnitř nic nevidím,
možná že řeřaví,
možná že bliká,
jen já cítím
plamen.