Rus

Andrej Bělyj

Rus

Tak jako pole dusí drn,

je život hořem ubíjený.

Pahorky nahrb se a zvlň,

prostore rovin do umdlení!

Střapatý, potrhaný dým.

Střapaté vsi, jež pohled míjí.

Obloha s mrakem střapatým.

Prostor hladových gubernií.

Jak armád rozvinutý proud:

jedna dálka jen skrývá jinou.

Rusi, kam mohu uprchnout

před hladem, morem, kocovinou?

Hladem a chladem v modlitbách

mřely a mřou tu milióny.

Na nebožtíky čeká svah,

jenž k severu se mírně kloní.

Smrt troubí lačně, nestřídmě,

nad tmou vsí, městy, jež noc vpíjí,

nad poli nuzné země mé,

v hloubkách hladových gubernií.