Ctnosti prokletých

David Molnár

ctnosti prokletých

jako děti jsme si v linkovým autobusu sedaly úplně vzadubylo to jako v cadillacumalá útěcha temnejch osmdesátekteď mám o pár dekád víca dělám to stálehledám pěkný místocedím sračky přes svou dušia foukám z nich skleněný hračkyjen malá úlitba bohůmkteří mě nechali trpět takhlesladcekoukám z okýnkakrajina je rovinatá a pustá/o to víc můžete snít co je za horizontem/ostatně nějak tak přišla revolucez mlhy nasycený nasraným vědomím a sněnímbylo to nečekaný a zázračnýbylo to jako zažít konec válkya rozpoutat novoupíšu si v linkovým autobusuzatímco zatracený šeříky vadnou na sluncia svět pláčejako psi v Mariupolu