Něžná slova svého dětství
Na celý trolejbus
táto
už je listopad?
nene
až budou padat
z nebe listy
aha
ale pak už bude čas
chodit na hřbitov
Lom
v životech lezeme
z kalvárie na kalvárii
mít tak z každého kříže
kámen na památku
naplnili bychom lom
vytěžený uvnitř nás
pak by nás neudrželi
ani mrtvé moře ani
živá voda ani tiší
andělé na stráži
Hlava
/Markétě Ketnerové/
dobrý kůň
je členem rodiny
říkají qashqaiové
nechme to koňovi
má velkou hlavu
říká jiný malý národ
je dobré
míti v rodině
velkou hlavu
Světlo slova
čekání na chvíli
která přichází
až v zapomnění
na světlo jež prosvítá
skrze slova jako
hlava či zádrhel
a meandry říkají
že musíš brzdit
/z moleskinu, cca 2014/
Dušičky
hlavy stromů
dohola odrané
poslední růže v okně
ve sklínce na šampaňské
lampy vzňaté pro smrt v nás
a pro ty kdož přestoupili
dušička v postýlce
oddychuje a ze spaní
říká vlak vlak
/z moleskinu, 27. 10. 2014/
Jeremiáda za Allium Cepa
ráno jsem o sobě přemýšlel
při přípravě míchaných vajec
loupu sice cibuli jako gentleman
ale pak ji řežu jako barbar
je mi ze mne smutno a navíc
kdo dnes rozumí slzám cibule?
jsem si jist že vladimír
holan by mi o tom řekl své
beztak to že každá poprava tupou
sekerou rovná se vektorovému součtu
žalu všech proplakaných nocí od
stvoření světa do jeho konce
ZR-JI 23. 3. 2016
vyjíždím ze žďáru
v půl šesté a je jako
po celý den zamračeno
za budčí ten kdosi
jehož jméno se neříká
nařízl malounko
žabikuchem oblohu
slunce zapadá
a v rudolci se kouká
skrze ten něžný řez
do čapího hnízda
ve zhoři je slunce
v plné polní a hoří
ale už za rytířskem
je slunce pod úrovní
horizontálního řezu
a září již jen vzhůru
jako by děkovalo
že smělo na chvíli
pohladit zem
Něžná slova ve Žďáře n Sáz. 6
snažil jsem se neusnout
když vedle mě usínal můj syn
a hledal jsem proto v zapomnění
něžná slova svého dětství
k mé nenalíčené radosti
vyhrálo o větší prsa slovo bůček
též jsme ve tmě čekávali na sýr
uzený v punčoše aby nevytekl
bylo krásné dětství a táta
přijížděl na kole z budče
od prorostlého jirky janíčka
ach ty něžné teplé bůčky
Druhá adventní neděle
na zmrzlých kalužích
jihlavského náměstí
tančí holubi
ti hodní zobají
koledu v korytech
mezi kočičími hlavami
a cestičky na heulosu
nazdobila tvořivá mládež
šlehačkovým sprejem
ty zkosené čtyřhrany
připomínaly heliporty
s vertikálou uvnitř
a tak jsem s kočárem
přistával a dokončoval
křížky horizontálou
Vodní ráj Jihlava
včera se ve sprše
mydlil nepříjemnej týpek
z obličeje mu čouhala
nenávist k imigrantům
snadno bych si ho spletl
se syřanem či palestincem
zničehonic zhasli
a ze tmy zasvitla
jeho bílá prdel
Biebliana
kdo vedl tvou ruku když chtěla psát
konstantine bieble?
snad táž jež učívá miminka sát
či která vyryla slova bible?
kdesi v nebi spící peřinku objímá povijan
třeba tam zrovna píšeš o rusovlásce
co vlasy má z lián
a zas a znovu obnažuje prso v lásce
Žalář svědomí
/lcvv 2017/
ptal se mě tomáš čada
poté co se vypotácel
z vlaku od bodenbachu
spěváčku
proč nezval nenechal
zavřít jakuba demla?
ucvakli jsme čepec mrkve
hryzali a mlčeli v čas
nedělní bohoslužby
teď v jihlavě bych mu řekl
brácho
jestli to není jak s kelímkem
horké kávy která zahřeje
dlaně ale spálí jazyk