Hana Fousková (5. května 1947 Šluknov — 10. listopadu 2015 Liberec) byla severočeská spisovatelka, básnířka a výtvarnice. Její svébytné dílo vychází mj. ze zkušeností s duševní chorobou, v pozdější fázi života i s rakovinou či zážitkem klinické smrti. Většinu života trávila Hana Fousková v Podještědí, které se stalo její domácí krajinou a inspirací. Od dětství si přála malovat a opakovaně se hlásila ke studiu na výtvarných školách. První z nich — textilní výtvarnou školu v Brně — však nedokončila pro nepříznivé životní podmínky. Stejně pak musela ukončit studium v Praze na střední uměleckoprůmyslové škole na Hollarově náměstí. Skládala rovněž přijímací zkoušky na AVU, neprošla ale přes pohovorovou část. Na přelomu 60. a 70. let se pohybovala v pražských výtvarnických kruzích (tzv. Křižovnická škola), okrajově i v prostředí undergroundu. Zúčastnila se dvou polooficiálních výstav, podílela se na jedné ilegální výstavě organizované Věrou Jirousovou. O tomto období promluvila například v rozhovoru pro Revolver Revue č. 75, který byl také přetištěn v knize rr rozhovory (2016). V polovině 70. let Hana Fousková definitivně vrátila zpět do Podještědí. Ve vesnici Hodky u Světlé pod Ještědem žila a tvořila ve velmi neutěšených podmínkách. Narodila se jí dvojčata, z nichž jedno bohužel v kojeneckém věku zemřelo. K této životní ráně se Fousková často ve své tvorbě navracela. Od 90. let se Hana Fousková opět intenzivně věnovala malování a psaní, tentokrát již ve svobodných poměrech. Své obrazy představila na několika menších výstavách, její texty byly veřejně čteny. Po roce 1999 jí postupně vyšly tři básnické sbírky, rozsáhlý román s autobiografickými prvky Schizofrenička zůstal zatím pouze v rukopise — některé ukázky vyšly časopisecky (Analogon, Souvislosti, Aluze, SvětLik). Její texty byly zahrnuty i do několika antologií. Posmrtně vyšel obsáhlý blok vzpomínek, ale i recenzí, rozhovorů, fotografií a reprodukovaných obrazů v kalmanachu, sborníku Kruhu autorů Liberecka, v čísle 10 (2016/2017).…
