Všechno prozatím je za námi

Na moři

Mořská nemoc

na rozhoupané palubě.

Z vln jsou hory

a jediné co se dá dělat

je jít v rytmu lodi.

Neprotestovat

a neustrnout.

Pohupovat se v bocích

a vnímat ladnost

živého moře.

Vlna za vlnou,

slaná voda v gejzírech,

plní vzduch a prší.

A ti, kdo se brání,

zvrací. 

Očekávání

Už 

stačilo

dost bylo

nenaplněných šálků

instantního těšení.

Žízeň je, to jo.

Ale raději

Se s chutí

zakousnu

do přítomnosti.

***

Ó jak drahé jste české dráhy mé,

když rychlík plouží se Leštinou u Světlé.

Plamínek

Prázdná garsonka,

kde se záclony vlní jemným větrem nejdelší noci v roce.

Venku je šedo a teplo.

Plamínek svíčky má drobnou svatozář.

A ty se blížíš k mým dveřím.

Ambice

Ambice napsat dobrou báseň

mi sedí na rameni jako černá kočka.

Vrní a tře se mi o ušní lalůček,

sem tam bolestně zatne dráp.

A já se z hlubin 

(odkud vyteče kapka krve)

urputně snažím vydolovat

zlatou žílu poezie

a napíchnout se na ni.

***

Čelíme

v tichém boji

minulým

strategiím.

Tma

Tma je jako nekonečná plocha stadionu,

ze kterého se ozývají vzdálené zvuky.

Co vidět není, cítit je násobně.

Tóny hlasu, jediné co vypovídá.

Zároveň všechno má přesné obrysy

přečtené konečky prstů.

Nasranost

Už je to ksakru dlouhý.

Už je to k nevydržení.

A to jsem si svatosvatě 

slíbila, že hergot,

už nic

držet nebudu.

Noční Praha

Z výklenku zbabělosti

na střechu odvahy

a potom střemhlav

do světel víru velkoměsta.

S hvězdami za zády

a teplem komínů.

Na půlkách.

Zima

V kolejích,

na polích,

se drží déle bílý sníh.

Vyčkává s táním.

Z krajiny dělá

záclonu s vyšíváním.

Točí se

Točí se

a můj pohled se dívá skrz

čmouhy v propletenci.

S bezpečnou jistotou

naprogramovaně ševelí

a já počítám minuty

kdy dopere.

Displej

Vzpomínám.

Kolik šepotů bylo ve vzduchu.

Pomilovaná písmenky, na displeji šmouha od rtěnky.

Rodný dům

Lapena, popadá dech,

zkroucená

v rodných zdech.

Do koutu zatlačená

hrubostí 

křehká a třesoucí se žena.

Tvrdě ponížena vytrvalostí

obviněna

chycena do železných pastí:

lhostejnosti

marnosti

sobeckosti

bez lásky milosti.

Tajemství

Kdybys byl žluté křeslo,

sedla bych do tebe

a podpěrky pod pažemi by ožívaly.

Lenoška pod nohama

se chvěla a já se propadala 

hlouběji do měkkosti tvé náruče.

Až bych se stala tebou.

Tajemství rohu obývacího pokoje: 

milenci v polstrování.

Sousto

Všechno prozatím

je za námi.

Teď je k nakrojení.

Jako čerstvý chléb

máslem namazaný.

Křupe, drobí a voní.

Jen se zakousnout.