Všechny básně

Proklínám patriarchát a muži si to berou osobně

Jana Středa

Jsem Jana Středa

umím pařit

excelentně

kdyby ses mne zeptal

kdy se ve mně narodila feministka

řekla bych že u piva

na ex

na dva loky

pěkně do dna 

ještě jednou!

pak jsme se spolu váleli v příkopu za kulturákem

ale to si nepamatuješ

ani já ne

jsem Jana Středa

chlastám jako o život

a muži mne pro to milují

přeju si aby už žádná nemusela

teď se mne muži už trochu bojí

zamilovat se musím první

a já na to chlastám

nealko

Můj milý!

na puse mi přistála tvoje DNA

a i když jde o mikroskopickou informaci

stále ji cítím

čím víc je DNA

tím víc tě chci

tak to prý příroda zařídila

abych od tebe nechtěla utíkat

ale stejně musím

Jsem Jana Středa

jsem jako muži padesát plus

když je mi smutno

jsem agresivní

rozpláču se až na záchodě

Jsem Jana Středa

nesnáším všechny

kterým jde o míň 

než o lepší svět

zároveň 

se je učím snášet

většinou totiž nejde o nic

nezbývá než se radovat

život protančit

milovat

Jsem Jana Středa

potížistka

barikádnice

buřička

když si urvu hlas

jsem amplionem

křičím a křičím 

až ztratím hlavu i tělo

kůže!

kůže!

stahuju se z kůže zaživa

pálím mosty

mluvím z cesty

chci zachránit celý svět

a přijede záchranka

i policie

vtipná historka nebo životní tragédie?

lékařská zpráva!

rozhodnutí soudu!

blázinec

šmytec

kůže!

kůže! 

vykupujou kůže a já umírám zaživa

jsem Jana Středa

když mám náhodou hlas mívám tendence k buřičství

píšu na vyšší místa

hádám se s manažery

režiséry

proklínám patriarchát

a muži si to berou osobně

jsem agresivní

jsem zlá

mám hlas a jsem hlasitá

a pak šlus

ende

majáček

kůže! 

vezou moji kůži a vevnitř tělo na kusy

Jsem Jana Středa

viděla jsem vás všechny 

ženy svého života

na oddělení 36

všechny

tu která seděla nad jedním soustem dvě hodiny a stejně 

ho nepozřela

tu která měla z jizev tetování po celé ruce

kolik bolesti musela zažít aby se mohla cítit

tu bláznivou holku která věřila že pro ni

přijede prezident

který už konečně skončí tu zaprodanou válku

tu která uměla jen italsky a nikdo jí nerozuměl

dala jsem jí aspoň boty

a stejně mi je pak vrátili

vy ženy z oddělení 36 víte

jak blbě se spí na posteli s kurtnama

když se nepoužijí

jako já

Jana Středa

viděla jsem vás kolem sebe procházet

připalovat si cigaretu před kamerou

chodily jsme si pro oheň jako na orloji

vypálily jsme si duši

jako mistrovi vypálili oči

po tom co jsme dokonaly

po tom co jsme skonaly

pro normální svět

ale kdo je tady ještě normální?

jen otázka perspektivy

vy ženy

z oddělení 36

vy jste mi pořád volaly

a voláte

voláte

voláte o pomoc

a já mluvím tak normálně

teď

ale kdo je nemocný a kdo je zdravý?

jsem Jana Středa

pokládám dotaz

normálně

Jsem Jana Středa

pořád nevím do které náruče se můžu schovat

svoje děti tím nehodlám 

obtěžovat