Všechny básně

Plamen jeho obrazovky vyhasl

Petr Ligocký

Pupus I

Plastovou mačetkou

odkudsi z jihovýchodní Asie

prosekává se houštím

svými drobnými kroky

pozvolna prosvětluje

stín mapy

všude naráží

na stopy

jejich působení

prázdné láhve od kořalky

do země zašlapané špačky

lesknoucí se jehly

tohle město

se všemi jeho remízky

odteď už nikdy neuvidí stejně

ani jinak

Pupus III

Protože byl ve třídě nejmenší

pořád ho bili

a tak zkoušel

karate kung-fu

a další podobné kroužky

nikde ale nevydržel

k čemu to je

stát pět minut

v nějakém dementním postoji

říkal

Ictus X

Marně vyzvání

telefon v tichém režimu

máma bude muset

zase sama zvedat

tátu z podlahy

Ictus XI

Vedle v kuchyni

už neleží můj stárnoucí poloochrnutý otec

plamen jeho obrazovky vyhasl

kuchyně je prázdná a tichá

tak jako nemocniční pokoj

kde tátu už druhý týden

krmí trubičkami

***

Nad čerstvě rozoraným polem

strnulý letoun káněte

očividně ztratil směr

Pro avus V

Té zimy tě po letech

znovu sevřela

bylo to těsně předtím

než měl tvůj starší syn Roman

poprvé sfárat

v nedalekých Wilchwech

a ty sis vzpomněl

jak jsi kdysi zkusil

fárat i ty

jak vás sunuli dolů do tmy

klec se třásla

a spolu s ní i všechno

ve vás

v tu chvíli

a s veškerou tou zemí nad sebou

jsi měl poprvé v životě pocit

že tvá modlitba

nikam nedolehne

Pro avus VI

Svými velkými

sukovitými dlaněmi

jsi dokázal udělat

snad všechno na světě

nejraději ze všeho

jsi však míchal

holubům zrní

Pupus XI

Poznali se na Tindru

přišla mu dokonalá

milovala stejné seriály

dobře se oblíkala

a v posteli to s ní bylo dělo

navíc vždycky se mu líbily

holky co mají tak nějak svůj názor

škoda jen

že ten jeho

nechce nikdy slyšet

Pupus XII

Dělá na benzínce

na okraji města

s denně dokonale dobitým

smartphonem v ruce

pořád na lovu

***

Toho rána nám byla smrt blíž

než jindy

jako první ji ucítila naše roční fena

neklidně sebou cukala

škrábala na dveře

kňučela a sípala

venku pak pobíhala divoce

od záhonu až ke konci ohrady

našla ji za strženým plotem

mezi vyškubanou srstí

a parůžky zaseklými do pletiva

našla ji ve vyhaslém černém pohledu

stejně hlubokém jako nic

odkud sem pravidelně přichází