Strašidelná krása v letní islandské noci
***
Ve vysoké trávě
na pobřeží Atlantiku
Nad hlavou mi krouží rackové
Vítej, cizinče, vřeští za škodolibých náletů
Na kapuci mi pleskají spršky trusu
Ochutnávám slanost vln
přinášejících řasy a chaluhy
Dva kroky ode mne
tlí bělorůžová hlava velké ryby
dlouhé cáry kůže a masa
jsou jako vlasy rozprostřené na polštáři
kolem tváře mrtvé valkýry
***
Z kopců porostlých mechem a trávou
stéká horská bystřina
mezi zkamenělými tvářemi obrů
kteří se stovky let trvajícími škleby
lhostejně vyhlížejí soumrak bohů
***
Oceánský vítr
se žene po louce
Zvlněná tráva
mluví ze sna
***
Reflektory ujíždějícího auta propalují noční krajinu
Ze tmy vystupují obrysy hor a kopců
jako majestátní těla pradávných monster
či nahrbená záda sedících obrů
Strašidelná krása v letní islandské noci
Jen tiše, ať je neprobudíme, ať je nepoštveme proti sobě
ať se nehněvají na ty, kteří už tišeji našlapovat nemohou
V tomto kraji jsou i duchové obezřetní
Pátrají mléčně zakalenýma očima kolem sebe
Drží se za ruce, prsty propletené, stejně jako kdysi...
Odpočiňme si
Posaďme se a vydechněme v hřejivé náruči mechu
jako ovce, které se oddávají snění
***
Ačkoliv už nejsi dívkou
která mě jedné čarodějné noci
v chaloupce na kuří noze
přijala za milence a přítele
stále máš pleť prosycenou sluncem
a šíříš kolem sebe světlo
tak jako v začátcích
kdy jsi přicházela od gymnázia
k lavičce, ze které jsem tě netrpělivě vyhlížel
Přicházela jsi se širokým úsměvem a zářícími vlasy
Stojíme spolu v objetí na lišejníkem pokrytém pahorku
pod námi podivuhodně zbarvené pole s bublajícím bahnem
a vařící vodou, nad námi nízké mraky
Tvé oči se lesknou azurovou modří ledovce
rty máš horké, sevření pevné
Darmo hledat na zdejších rozlehlých pláních místo
které by poskytlo špetku soukromí
***
Člun zvolna míří ke břehu
Těla mužů jsou tvrdá
jako skaliska ve vlnách
a vousy jsou zmrzlá tráva
na promodralých loukách
Vrací se domů, pod své kříže
Příliv je dárcem, obloha svědkem
***
Rozesmátá uskakuješ
před dotírajícími vlnami
Na horizontu
i zbytku nebe
strop temně šedých mračen
Kría, krí! volá racek
z náruče vyšinutého větru
Jsme tu, drahá, procházíme se
je bílá noc, hovoříme o dětech, držíme se za ruce
Zde, na této větrné pláži
jsi opět dívkou, která mě vytáhla z kalu noci
Bylo by bláhové pokusit se spočítat
kolikrát jsem se do tebe
za ta léta zamiloval
***
Dozněl dusot koňských kopyt
pod Svínafellsjökullem
z dob starého Islandu
Nahradilo jej vrčení dieselových motorů
Míříme na smuteční ceremonii
Jak fascinující je pád gigantů
a strašná vina člověka
který naslouchá pláči ledovce
***
Skrytí lidé žijí v kamenech, skalách
na zapadlých statcích
Obchodují spolu, suší seno, rybaří
tu a tam se ukáží a někoho svedou
Stává se, že rodička přivede na svět neviditelné dítě
Tak muž pozná, že mu nasadila parohy s álfem
***
Ráno s sebou přineslo mlhu a chlad
pozdního léta, a zatímco vzpomínáš
na stopy v mokrém písku
vulkány, tajemné čediče, lávové pustiny
zřídla a sytě modrý oceán třpytící se na slunci
připínám ti náhrdelník z ledových krystalů