Všechny básně

Jedu aneb Pojď si zarecitovat na náš soundsystém!

Karel Škrabal


Foto Dirk Skiba

I tohle město si vybírá

Teprve nedávno

se sem přistěhoval

ale už nyní poznal

že tohle město

každého nepřijme

I na Brno je to velká piča

musí odejít

nemá na vybranou

Je smutné být bokem

ve městě

které stojí stranou

Funky

Mazlit super maso

a jen smetanu si brát

Kdo chce držet tempo

musí v rytmu srát

Tančit zlatý tango

a bílej prášek žrát

Kdo chce holky balit

musí funky hrát

Motorovou pilou

Psát básně

jak motorovou pilou

Dneska už nám

žádný kundy neutečou

Všechny už jsou pryč

Motorovou pilou

namalovat zlost

Času bude dost

Dokud to ještě jde

Odcestovat

do kraje borovic a jezer

Zastavit se

kdy chceš

Rozjet se

až chceš

Nic nemuset

dokud to ještě jde

Hledat vnitřní klid

Co by napsal
o Czechteku 2005
Charles Bukowski

Jedu takhle svojí starou

fordkou model A

ročník šestasedmdesát

po nový kalifornský dálnici

Když vtom zácpa

Tady nikdy nebývala

říkám si

chlape

Když v tom vidím policajta jak jde k mýmu autu:

Hele tady je problém

halda mladejch sem přijela tancovat

ale nějak si to zapomněli nechat povolit nebo co

takže tady teď neprojedete

Když v tom rána

a bengo padlo jako podťatý

Dredatej chlapík ho sundal jednou ranou

a vtom si mě všiml

úplně pustil to bengo z hlavy

a křičí:

Tyvole

Bukowski!

Pojď si zarecitovat na náš soundsystém!

E-mail manželce

já bych na tu chatu jel

já na tebe nechci dělat žádný nátlak

ale bylo by to hezké

romantické

na ty dva dny ani ne moc komplikované

mohli bychom si tam na večer někoho pozvat

kdybys chtěla – nebo taky nikoho nezvat

to by taky bylo dobrý

v kamnech by praskalo, za okny mráz

ach

Pořady pro mladý

Děcka si v rádiu říkají

návody na život

Pět srnek potkal jsem

před týdnem v poli

Kdekdo běží jak o život

Moc se to neví

Vyhrává ten kdo stojí

Nikdy to neskončí

Znovu a znovu budeme hledat

nová slova pro to stejné

Rozkvetlé stromy

Pravdu

Pod podrážkou praskající jinovatku

Spravedlnost

Sílu i něhu z potoka

zurčícího lesem

Svobodu

V naší obci o čtyřech stovkách obyvatel

je podle volebních výsledků 24 voličů stran

kterým se tvoje bublina na Facebooku směje

a oni nás možná budou chtít postřílet

(a to nepočítám komunisty)

„Přece jim to nedáme zadarmo

jako v osmačtyřicátým“

rozhazuješ rukama v hospodě

Nechceš se nechat zlomit

Nikdy

Hlavně ne teď

V druhé polovině života

se to hůř napravuje

Ilegálně drženou zbraní

napíšeš další báseň

která nestrhne kolo dějin

Pohladíš psa

přiložíš do kamen

a zaženeš myšlenku o tom

jak moc ti právě teď chybí otec

kterému bys to nedokázal vysvětlit

Začíná změna života

Koupím si pohorky

koupím si baťoh

a půjdu do piče

Vopečbuřt

Byl jsem vopečbuřt

každý pátek

s baťohem

na nádraží dával městu sbohem

S jezevčíkem

co už je mrtvej

chodil jsem po lese

Byl to ten věk

kdy člověk hledá lásku

Bylo nás víc

takových vopečbuřtů