Býval to mužský jako sosna

Karla Erbová

Býval to mužský jako sosna

Dneska už o holi – jeden šrám

Však ještě včera

            z jeho řádků

míza se řinula jak z roztržené

hrudi stromu

žes v ní chtěl prsty namočit

a líznout si

A možná – občas – zlíbat

Obrazy klímaly v něm jako dynamit

uprostřed alabastru

Ale teď – neuklizeno

V znaveném mozku vlákna vzpomínek

Tak vlály záclony v Karolince

v strženém domku při povodni

Teď sedá u okna aby byl blíže světu

Na stole hodinky po dědovi

            které směl nosit jenom o vakacích

aby si zbytečně neobnosil čas