Výheň civilizace

Martin Poch

Výheň civilizace

Při velké potopě zůstanou na živu čtyři.

Seznámí se v troskách záchranného člunu.

Domovem se jim stane útes,

kde tuleni tradičně vyvádějí nová pokolení.

Shodou okolností – všichni životní ztroskotanci:

Dvě tvarohové paničky z Bošilce

a dva (soudě dle hmatových fousků)

Snědí, fluidní samci zřejmě z Maghrebu.

Jaká ironie! šeptá první žena druhé

a blaženě se ovine vějířem ratolestí.

Druhá první olízne ret: Při vší té bídě!

Budeme jim říkat Noe a Ďábel.

Co udělají pro záchranu lidstva?

Domluví se rozumně jako v té scéně s hadem z Výměny manželek?

Šukej mě jako tuleně!