Sen o zmatení smyslů

Kateřina Rudčenková

Sen o zmatení smyslů

Zatímco jsem šílenýma očima

bloudila po nádraží

ve své neznámé zemi

a nevěděla kam jít,

ty, cizinec, jsi mě vzal pevně za ruku

a vedl mě podél trati mou zemí.

Vím, že jsme ještě opilí,

ale vůbec nechápu,

co je na mém snu k smíchu.

Říkám, že v tom byla veliká úleva,

v tom, jak jsi mě vedl,

a ty se směješ,

abys pak s krutou lehkostí

změnil námět hovoru

o tom, co přítomného nás čeká v zemi,

která nepatří žádnému z nás.