Knedlíky, zelí, vepřová

Josef Stivín-Foltýn

Knedlíky, zelí, vepřová

V hospodě tucet sedláků,

nejmenší, velcí a větší,

v oblacích z kouře tabáku

kolují takové řeči:

„Jedno nás ještě zachová,

na ostatní se plivá:

Knedlíky, zelí, vepřová

a k tomu litr piva.“

Člověka z města zarazí

taková dekadence,

vím, planých řečí neschází

nikdy při piva sklence,

však to zde – zkáza hotová,

hle, bůh, jejž sedlák vzývá:

Knedlíky, zelí, vepřová

a k tomu litr piva.

Utichni, srdce vzkypělé,

klesněte, zdvižené pěsti,

tam, kde jsou hory popele,

nemožno požár vnésti.

Vždyť je to píseň domova,

třebaže málo tklivá:

Knedlíky, zelí, vepřová

a k tomu litr piva.

Všecko se může pochopit,

vysvětlit duševním stavem,

mají se sedláci utopit

v zoufalství nad státním právem?

Když národ naděj pochová,

co na posled mu zbývá?

Knedlíky, zelí, vepřová

a k tomu litr piva!