Podzimní rovnodennost

Anna Sedlmajerová

Podzimní rovnodennost

den se roztáhl přes půlku zámeckého parku

noc stejně tak přesně

rozlitá půlka žejdlíku

pod stolem bumbum stánku

v místě spoje se něco děje

samsárá vstává ze země

naklání se

je vysoko

klesá

a pořád září zeleně rudě žlutě

zrak přechází jak barvy podzimu 

a lidi na ní platí vstupné

padá asteroid 

pouťový vraník v těžkém slavnostním postroji si zlomil nohu

ze země se vzdouvá atropinový dým

nebe je teď jako plody rulíku

taková barva tu ještě nebyla

jsme šťastní

každý ve své půlce

praská serpentinový prsten

trhá se ouroboros

nastává podzimní rovnodennost