Našemu souzvuku porozumí jen ten kousek ženy ve mně
František Hruška
Ihned mě uvítal
známý pach
ránou do nosu
na schodišti k perónu
opuštěná plechovka
ostravského piva
na úřadu práce
se chtějí
psát básně
Vrátil jsem se
Dominik Bárt
pach
vedle mě vyhozeného kebabu
a lavička
z které jsem chtěl poslouchat
jak se okolí mění v setrvačnost
lavička z které jsem na tebe chtěl volat
že včerejšek už neplatí
lavička co se mnou opět prosákla
až na dno brna
Dominik Bárt
pach dezinfekce a sterility
vypařen do horka
chodeb baráku
dychtivost
moci se zmocnit
moci nemoci
kožený kufr
s nímž děda pod záminkou
že jede na pracovní cestu
v mládí jezdíval za milenkami
v posledním roce byl celý naplněn
jenom léky
rozpadlý kufr
který jsem včera vyhodil
František Hruška
Nesu kufr
těžký
plný věcí
které jsme potřebovali
spolu
plný věcí
na které se již zapomnělo
Těžký
Schrödingerův kufr
František Hruška
Tyvole venku sněží hej
Zítra je čtvrtek
tak se dám do
zařizování
zjistím, jak je to
s těma vlakama
Zítra je čtvrtek
Typičo mám to rád
tak to budu dělat
Yes, yes…
Zítra je čtvrtek
Už kvetou jírovce
Zítra je čtvrtek
Zítra je čtvrtek
Dominik Bárt
čtvrtek
revitalizace pohybu osob
v dále znovu přicházejícím
oznámení večera
cosi se chtělo ozvat
v tom očním mezipatření
zeugma v spřažení kontaktu
něco spolu ještě prohodíme
čtvrtek
Dominik Bárt
před hospodou baník
chlapík v kšiltovce
marně škrtající zapalovačem před cigaretou
pořvávající ožralové
kdesi ve tmě
a naše objetí
když se nevědělo
jak ze všeho ven
František Hruška
Červený neonový nápis OPEN
mě pozval dál do baru
se čtyřmi židlemi
a tuctem snookerových stolů
Rádio a televize spolu bez konce
konverzují
v boji proti konečnému tichu
Tady by mě nikdo nenašel –
Dominik Bárt
budu tě poznávat
jako by hluchý kladl prsty na flétnu
našemu souzvuku porozumí
jen ten kousek ženy ve mně
František Hruška
Ty a já,
nazí v hluboké řece,
snažila ses mi svázat ruce,
ale nedokázala jsi.
Musel jsem ti pomoct.
Dominik Bárt
stříbro mlhy
s mlčením zlata
mezi námi jako pouhý hiát
kůže rána odtrhnutá od čerstvého asfaltu
je tak brzy
že bychom i bycha dohonili
první lež
v pěti letech
aby táta zase neřval
vyvlastněné ticho úterý
jako otevřený dopis
který nikdo neotevřel
František Hruška
Karel Gott vydal všechny svoje myšlenky na CD
a teď mi u sebe doma
v tureckém sedu recituje své básně
A otče
křičel jsi na mě, otče
přes vratké pole kartézských souřadnic
Křičel jsi na mě
z obavy
něco jako
jestli mi padne moje helma
zatímco Gott říká
že jsme si přece neublížili
Lhal jsem ti
otče
ze strachu o tvůj strach
Lhal jsem ti, že mi helma není malá
že jsem byl na obědě
ve školní kantýně
a že mi nic není
Ale víc ne!
Budeš si to pamatovat?