Všechny básně

Katastrofa už je stará zpráva

Tomáš Reiner

Sudety, přelom věku

Takové jsou dojmy:

buben a trumpeta.

Století zdrtilo dvojku nulou.

 

Sedíme ve Slovanu,

televizor řve,

katastrofa už je stará zpráva.

Hostivař, Žichlínek, Nadějov –

samí lakomí.

Náměstí Míru

Vezmi na milost tohle zaříkávání, 

všechny moje mapy, 

všechny prapory mi popadaly. 

 

Šel jsem za Tebou, spěchala jsi k metru, 

a mohla ses jmenovat Hana nebo Martina. 

Už tehdy jsem Ti patřil – 

klečela jsi nade mnou, slíbezná a ličná, 

a jaro lhalo. 

 

Jednou snad víc o té rozmazané kresbě, 

ještě to taje, stéká po roletách. 

 

Na konečné o půl čtvrté stáli, 

obě ruce pod sukní. 

Teď Ti stáhl, poprvé olízl. 

Chyť se jí a drž, trnice hvězdité. 

Akropolis

Co zbylo z poezie? 

Reklamní slogan s andělem na kolečkách, 

z neděle chvilka, 

na pračce její šminky. 

 

Jezdila na kole s prázdnou duší 

Žižkovem pod Akropolí, 

syčáci a květy, 

v létě 2005. 

Miloval ji k zbláznění, 

Proxima Centauri, 

sestřičku, která v Treblince, 

za lodí brázda, exil. 

 

Co zbylo z lásky? 

Riegrovy sady, 

to byly Saracinka, Švihanka, Pštroska, 

a v někdejším Café Illusion dnes ordinuje kardiolog.

Kde politika je lakování paneláků na fialovo, 

kde to asepticky sípá, 

vracím do hry vyznání, 

kaštany v milostném květu. 

A naskakuji s Tebou do motoráku, 

vůbec to není absurdní. 

Uvízni se mnou v tom vlaku. 

 

Rivoli

Co jsme se o sebe naříkali, v tom pažíři.

Hrával jsem Dessubyho, občas Raleva,

byla jsi o deset let mladší.

Koho jsem později opouštěl?

Kdekdo teď sahá po vnější pravdě.

A u Waterloo zmordovali tolik koní,

že i Wellington si stýskal.

Milenci

Její ruka ve tvém klíně,

nejslastnější z pádů.

Postříleli všechny -

kněze, heretiky, zběhy,

partu dětských kamarádů.

Antracit

Není nad to,

posadit se do letadla,

proletět se nad Alpami.

Ostatní spí, možná umřeli.

Noc je jako antracit. 

Končí letní výprodeje,

střediska pod Grossglocknerem

zahájí lyžařskou sezónu,

zadělávají na lívance

v tančírně bordelu v Casablance.

 

Jen hlásím polohu. 

Každou chvíli

se může všechno 

zbortit. 

Lehovec

Zůstal jsem tu sám, Báro,

už i taxikáři spí.

Všeho bylo málo.

Kdo mi to kdy odpustí?