Letní moudré večery v menším kempu po sezóně
***
Dalibor Maňas
Mezi svými každý mesiáš
ale bez svíčky a elektřiny
ve vypnutém koutě
teprve každý
silný příběh začíná
po slovech šlapajících
pátečním volnem
mokrým blivajzem
těžké nohy sněhobílé noci
ten den
už dopoledne…
Prastarým zimním sluncem
zahalená
elektronika volnosti
když za ruce
propadající se rytmus
toho dne vede
a slábne a slábne a slábne…
Úplněk
Karel Škrabal
Vypiju flašku vína
a půjdu výt na měsíc
Ještě tu noc se vyčůráme
spolu se smrtibráchou
v lesíku za bečkou
Squaw háže do ohně dalšího vajgla
Nastupující básnická generace
fotí Borkovcovy knížky
a označuje se s nimi na Facebooku
Měsíc se právě do zlatova vyblil
Mé planoucí srdce hasí les
***
Dalibor Maňas
letní moudré večery
pod lípou
s bílým vínem a hvězdami
cigareta
plná myšlenek…
Prázdniny po padesátce
Karel Škrabal
Dost leju
Už třetí den nemám chleba
a taky to jde
Chuť na prázdninovej románek
tu pořád je
Co tak sleduju
tak zatím jsem nepřišel
o nic důležitýho
Pomalu mi roste sebevědomí
Dokonce občas přijdou i dny
kdy si vůbec nevzpomenu
na ty dvě kundy
co mě vyhodily z práce
Brno je hlad
Dalibor Maňas
Sedmadvacet
promarněných šancí
přineslo do ulic
radost
že si konečně všimli
té krásy
pod Petrovem
Tam
kde slibem neurazíš
se vždycky dobře žije
kdy bude stadion
kde nádraží –
to je ta poezie…
Brno je tajemství
na které se jak na stáří
poctivě spoří
a když je hlad
holduje požitkářství
Město
jak kalamář studentů
kteří se ztratili
v románech Jiřího Kratochvila
a nenajdou z něj
už nikdy
cestu zpět…
Brno je kolorit
podivných lidí:
mnozí si myslí
že něco znamenají
a Zelňák je snese
Jak rozpadlá pavlač
kde turisté nebloudí –
lásky moc nepřidá
ale ani nesebere
Zvenčí i zevnitř
nezvykle podobné
dusí se možnostmi
i steskem po lidech
V Brně je
všechno v centru
gangy
postavičky
fízlové
podivíni
koleje
křižovatky se zabrzděnými přechody
a koc co míjíš
je vždycky lepší
než ta
kterou doháníš
Boogie
Karel Škrabal
V mlze na kopci
chčiju jak bůh
Teče to do moře
Moravské Bránice
nejbližší vinařská obec
jihovýchodně od Reykjavíku
Vlak na mostě drnčí
svoje boogie
Začalo pršet
Oheň syčí
Každej má svý tempo
***
Dalibor Maňas
Údělem umělce
vždycky je samota
a jeho prokletím
život v obyčejném těle
Jako poslední z lidí
chodí po světě
a nahlíží osudy
těch ostatních
zatímco ten jeho
je bolestně prázdný
Kiosek
Karel Škrabal
Poslední kiosek ve kterým budu sedět
bude mít stůl ve stínu pod kaštanem
V okýnku paní s pěknýma očima
když vyjde sesbírat prázdné půllitry
tak i s pěkným zadkem
U nohou spící pes
místo hudby budou slyšet ptáci
Bude tu slušný pivo
a ke klobáse čerstvě nastrouhanej křen
Od stolu bude vidět na hladinu rybníka
kousek odtud v menším kempu po sezóně
bude stát moje staré obytné auto
To odpoledne napíšu svoji poslední báseň
a budu rád že i když je neděle
nemusím zítra do práce
***
Dalibor Maňas
Někdo chodí k psychologovi
jiný vypráví o životě po hospodách
Prožít se dá všelicos
těžké je jen přilnout k všednosti
a vzývat nudná odpoledne
kdesi o samotě v prdeli
když žádná kosmická loď
na obzoru nepřistává
Chlapi
Karel Škrabal
Chlapi v modrákách v nádražní hospodě
v Zábřehu na Moravě
Chlapi v černém na metalové oslavě narozenin
a svatby a narození dítěte v areálu nad
Drozdovem u Šumperku
Chlapi v sepraných tričkách před nejblbější
hospodou v pražské Bubenči
Vyvonění sebevědomí chlapi s dámičkama ve
vinárně Na břehu Róny
Chlapi ve zmačkaných oblecích na obědě
v restauraci kam choděj obchoďáci
Chlapi všech druhů v prostředcích městské
hromadné dopravy
Chlapi co lezou do zadku ženským každodenními
statusy na sociálních sítích odsuzující různé
formy mužského šovinismu
I ti tři Rusové čekající na autobus na Hradčanské
se síťovkou s vodkou a bramborami
Chlapi v práci
Pochcanej bezdomovec na lavičce u hřbitova
Každej
I já, Poznámka a Dalibor
Všichni
máme srdce