Kraj se zachvěl jako žena, která dlouho neobjala

I.

Prchni ode mne!

Irma Geisslová

O, znič ty lupeny, je neklaď na mou skráň,kde by mne pálily jak jantar hořící,a prosím, nezpívej! ve sladkém hlase tvémjá slyším z pralesa zuřivou tygřici.A probůh žádám tě, nehovoř o citu,že darmo pro mne zplál do sebe zamčenou,a — zapřísáhám tě, nemluv mi o lásce,při jejíž jméně dnes se stanu šílenou!— — — — — — — —Ó pryč mi z očí dnes, já zřít tě nemohu,já v tebe nevěřím — já v lásku nevěřím,a jsi-li bez poskvrn, já budu rouhat se,— dnes nevěřím.Jen probůh s očí mi, a pak mne třeba skol,vše já ti odpustím, tak tobě přisáhám,sice mne nepoznáš, — sama se nepoznám,tak přisáhám!! — —(1879)

Neopatrně

Milada Součková

Neopatrněvzala jsem do rukypentli rákosířeže do krveneopatrnějsem si hrálazlákánajeho štíhlostíneopatrnějsem se dotkla rtyostré čepelez brusu jiskryslané hladinyneopatrnějsem hledalavonné mátysliz pobřežípošpinil mi šatyach, neopatrnězlákánajeho štíhlostíjsem si hrálaneopatrně.(1942)

Prosba

Olga Scheinpflugová

Na cestách zapadlých, kde nikdo nechodí,mi můžeš říkat pravdu, to mi stačí,tam nikdo po nás kámen nehodí,tam nám zlá slova naše nezmrzačí.Na cestách zapadlých, kde chodí vyřazenís rukama v kapsách, se svěšenou hlavou,kde Bůh se nebojí zloby a prozrazenía ukáže nám tvář svou usměvavou.Na cestách zapadlých, jež neznají krok davu,pod nebem hluchých hvězd, před tichým dřevem stromů,mi říkej pravdu, obnaž svoji hlavua pak zas půjdem mlčet každý domů.Na cestách zapadlých, kde potkáš jenom stínya lásku milenců a touhu poslední,a vlastní duši vykoupenou z viny,mi říkej pravdu, než se rozední!(1945)

Ještě další zření

Jiřina Hauková

1. Sníh — smrt smrt smrt2. Havraní pírko na bílém sněhu3. Kapradiny na zamrzlém okně4. Na zamrzlé silnici osamělý chodec5. Hoří hoří hoří6. Rudé kostky zelené kostky černé kostkyHoď do osudí7. Zamrzá zamrzá zamrzácelý rybník — hlavou do něj8. Otáčej se k východu — padá soumrak9. Bílá bílá bílá — už ji neviděl10. Než poslední obrys se srovná s tmou11. Šero přibývá, šero houstne, šero se snáší, šero padá12. Holé jívy ve větru se svíjí13. Všechna bílá pole zanáší tma14. Snežná pole — na nich černé hroudy havranů15. Černá pole — na nich bílé kosti havranů(1983)

Bez dětí

Marie Valachová - Hájková

Jenom když je člověk sám,přijde k němu ořech, položí mu listyna rameno a pomlčí.Jako by nebylo louskáčků, jen zeleňv modrém vánku a vzácná pečeť nahoty.Jako by strom i člověk ke konci životase ukládali k spánku bez dětí…(1980)

Básnička, kterou jsem našla ve stěhovacím kufru

Naděžda Plíšková

Karlety jsi měKarleuž několik let nepohladila neřekl vlídné slovoUŽ NĚKOLIK LET KARLEjsi mě nepohladilaneřekl vlídné slovoKarlety jsi mě užněkolik let nepohladilKarlea neřekl vlídné slovouž několik let Karlejsi mě nepohladilaneřekl vlídné slovoKarlety jsi mě užněkolik let nepohladila— — — — — — — — —— — —(2000)

***

Viola Fischerová

Mít střechu z tvých prstůa uvnitř tvá ústaa ptačí čeřenítmy která vzrůstákterá nás zalejetak jako velká vodajak láva Pompejea uchová nás oba(1993)

Náhle

Vladimíra Čerepková

On hvězdný inspektor prohlásil.Však my je najdeme, ať z nich čišísebevětší smutek, však my je najdeme,ty beznadějné blbce, co procházejíkrásou a vesmírem.(1988)

***

Dagmar Urbánková

Přijela jsem,nejsi tu.Zkusím znovu přijet.(2013)

***

Irena Šťastná - Václavíková

Ještě upíjíš turkacítíš obyčejnou hořkostza zuby. Jsem stará rostlinapomyslíš si ale bude to pravdaaž za minutku. Pak cinkne mobila žal — vmetek — urve se ze řetězu.Času slepily se dásně.Koukneš na dvě čáry za tryskáčemptáci jakžtakž drží oblohua hořekují nad tvrdnutím lodyhi ztrátou matek. Tvá prý leží metr od kolejiště.Jaro zrovna tlačí na pupeny a jí je to jedno.(2010)

II.

Ten dům se musí zbourat

Jana Bednářová

Přímo u zdistál mírně nahrbený muž.V plstěném kabátě,s rukama v kapsách,životemsám oprýskaný.Než dokázal odejít,zeptal se dětí,jestli nechtějí psa.(1988)

Skoro každý den

Anna Bolavá

vidím padat sníhjsem brkoslava čekámna ostré světlona správný křupotpod pařátemTak mlčíma dál a dál a dálslabikují se jménaza hřbitovní zdívšichni návštěvníci vidíjen uklizená poleBolest se tedy hýbe…zabořím zobák do sněhua pijuabych nepřimrzlvlastním spánkemNěkdo má ruce zaťaté v pěstještě i pod zemíLetos je takový mráz žeuž to nepůjde vzít zpátkyJak ti tam jea jaké bylo léto?Já také nikdy nevidímkdyž kvete světI do mých křídel tlačíten hrozný pocit dveřípřímo nad hlavou(2013)

Byl konec ledna

Lila Bubelová

Pole vsákla sněhovou pokrývku.Slunce nezasvitlo na ni,ale mrtvým krajem jakýsi teplý dech proletěl.A byla v něm divná touha,a byl v něm divný smutek,a bylo v něm divné odhodlání.A cosi se hnulo.Kraj se zachvěl jako žena,která dlouho neobjala.A jako by si kraj říkal:Tak dávno, tak dávno, tak dávno…Na obzoru něco tálo.Obzor byl okem, k jehož okraji plynula veliká slza.A zachvění zaletělo až kamsi k tomu obzoru.Odválo cíp šedého pláště s oblohy,kus modra se zjevilo,a nazlátlé, bílé oblaky v dlouhých pruzích,jako krásné paže,přeletěly nad krajem.Pak soumrak přikryl všechno.Snad slza vyplynula,snad oko, udiveno čímsi, pohltilo ji.Přišla noc.Nestalo se nic.Jen touhu, smutek a odhodlání vypila země,ohřátá teplým dechem.Byl konec ledna, daleko ještě do jara.(1915)

Jistému básníku

Marie Čacká

Nač jen neustále hekáš,A nás svými verši lekáš,Jak bys již umřít chtěl?My tvým slovům nevěříme,Nebo to my dobře víme,Že lež pouhá tvůj je žel.Srdce stále v ústech nosíš,Jeho ranám o lék prosíš,A mluvíš jen o hrobu:Nech těch lživých, holých frázíPakliže ti přec co schází,V hlavě hledej chorobu.(1857)

Zazvoň

Irena Dousková

Zvonek sice nefungujeAle já poznámŽe jsi to tyA rychle se schovámDo té paníO které všichni říkajíŽe jsem to já(2009)

***

Nela Hanelová

dodnes krvácím                    do té země za kuchyňskými dveřmi za kterými                    dědova žena propírá s cizími drbnami                    mou první menstruaci                    taková surová necudnost                     dospělých žen                     (2008)

Dopis

Zdena Hásková

Ne, vaše hory nejsou mými,vy bídy hor mých neznáte,vy neznáte těch podzimů zde,ni naší zimy proklaté,vy neznáte těch jar, jež ničí,o sedmikrásu když se rvou,ni lidí, kteří umírajína dlouhou nemoc strašlivou.Ne „krásné hory, milosrdné“,jak vy jste si je nazvala.A třeba krásné, ale kruté,jak tvrdé zuby pardalajsou hory mé a usmrcují…Tak psal jste mi. A palčiváse kdesi na dně srdce méhoa hořká slova tvořila,a když je říkám, je mi těžko,jak jedu když se napiji:z nás každý máme svoje hory,jež pomalu nás zabíjí…(1920)

Co jsme vynesli a proč nás neslyšeli?

Eliška Horelová

Každý jsme někdy v životě prosilo bílou noc srpek měsíce pád hvězdytmu vprostřed světla nebo naopaka každému se někdy stalože šel jako němý filma že ho neslyšeliKaždý z nás se alespoň jednou v životěvrhl po hlavě do hloubky s nožem v ústechna útes pro černou škebli s bílou perloua vynesl…Co jsme vynesli?A proč nás neslyšeli?(1963)

Pokolení

Lenka Juráčková

Babička píšesestře do BerdaňskuDrahá Lenočkozima nás dohnalaLuba je pryč a po něm Karelkrovu se zlámala žebracestu na hřbitov už neudýchámMyši žerou meruňkykteré jsme doma nasušilyholé metle jsem ze vzteku vyrvalaposlední vlasydům podarovala našimzahrada pro mě jenekonečná(2014)

Předjaří

Ludmila Klukanová

Sníh až u síněa štěpy zatnuté do pěstičekJeště je brzy na touhuHlínu opylují zatím snya naše nedočkavostpostává u plotuJe takové bílože hýbe i prameny —(2006)

Angina pectoris

Ludmila Kroužilová

Přicházel z hodinové šichtyVšechny stromy projeté dálnice brnkaly mu po nervecha angina pectoris snůPřicházelzvony dlaní puklé poléhavým deštěm,tím deštěm z přístavišťPřicházel A kolik je ti let A odkud přicházíš Ta košile ti není malá? Umíš se modlit? Čím byla tvá babička Než umřela matka Máš děti Kouříš Která je tvá nejstarší vzpomínka z dětství Bolí tě zuby Prodělals válku Očkovací průkaz máš? Umíš zatopit v kamnech Co tvá fantazie Kdes jedl naposledy Kde jsi naposledy spal Kolik jich máš na kontě Bojíš se rakoviny Chceš být gagarin Chceš taky k moři Víš co je saudada Máš mě rád? Řekni že mě máš rád Máš? A jak hodně — řekni jak hodně? Takhle takhle moc? Chceš mě? A neškrábeš? Škrábeš? Stejně tě miluju, miláčkuPřicházelA zase šelNa mostě plival do vody krevTo slunce dneska divně zapadá, bude pršet, řekli jsmeUkřižovaného,klnoucího,viděli jsteho?Včera?Nebodnes?(1968)

***

Anna Pammrová

                         Prosba Antievy

V hodině ze všech nejvšednějšídaruj mi květ Snů nejvzácnější.Myšlence jas dej, tělu ether,ty proudy dálných prostorů!Nesdílím touhy mnohých sester,jich oporu ni pokoru.Zříkám se moudrých Nestorů.V elementech půlbohůpročistit mysl ať mohu.Nectím já krevní Mátohu!Nepěstím lásku přízemní.Eros Auroru zatemní.Čekám, až Noc se rozední…(1945)

Dobře si pamatuju

Olga Richterová

Tuhle jsem dřepěla za smrkemokolo projel vlakZavřela jsem oči napříč kůroua vytrhané koleje mi dovolilyposlouchat mízuPoložila mi rukuaž na stehnoAž na kost si mě prohnětla(2008)

Není kam spěchat

Eva Rudyšarová-Mišíková

Dlaň pálípro dnešek je tažnázavřeli hospodyzavřeli stájeale je krásně, sklouznu sea hlavu zatím nechámje lepší vychladláa vlažná(1994)

Věnováno Ivanu Jirousovi

Pavla Šuranská

Nauč mne, prosím, být dítětem jitrocele.Nauč mne sklonit se nad zelenou trávou,políbit a odprosit ji za ranní srp.Proč tvé obydlí mlčí?Pole už nachoví, je čas.K životu se probouzí dravci,aby mohli spatřit padat z nebe krev.Nemohu se pohnout z místa,stojím příliš blízko soumrakuposledního dne života.(2000)

Srpen 1968

Olga Valeská

Srpnová jablka dozrála po celé zemi,a ty je netrháš!Vzal sis prý do hlavyvymýtit houby, co vyrostly z podlahypřes noc, tak tiše, a nad městem stále zář.Pršelo, pršelo, silnice zůstala suchá.Z plechu se kouřilo…Deštník ti podržím nad hlavou,po vláze houby se rozrostou.To se nám nesnilo.Srpnová jablka dozrála po celé zemi.Plátno jsem vidělapurpurem ostružin potřísněné.Takový divný nach — do očí palčivost žene.Nic už se nebělápod nebem s rudými oblaky přetěžko je mi.Srpnová oblaka dozrála po celé zemi.Vůně trav podzimníchhorká je krví a prachem.Nebylo bázlivých.(1975)

Jak se do lesa volá

Marta Veselá Jirousová

Do lesa voláma čekámkdo si mě pozveZ temnoty nocianděl se ozvea říká Martoještě ne(2013)