Na starým jezu

762

Jsem prostě vyčerpán
tak se mi víčka zavírají
sám
zcela zcela sám

Jsem prostě vyčerpán
a tíha plyne kol dna hlavy
jsem sám

764

Byl jsem zde
kdoví kde

786

S touhle hlavobolestí si radit nechci
a dříve nežli bys pomyslel na druhou stranu věci
se můžeš přispatřit v zrcadlení
kde se mi stalo cosi jinakého
nežli bys čekal
a já už vůbec ne

To dřívěji se mohlo cosi dít
kde bys ležel
a ještě se i ztrácel hledačům mrtvých mužů
co třebas splatit zvládnou

Spát

743

Na tiché straně mé noci se rozhořely ohně
a tím se i stalo to
co by se státi mělo vždy
kdy zvítězím nad sebou samým
a dokonám dílo rozpracované vášní
a touhou v prvoplánu ještě i častěji

To nikdy nebývá tak velkolepé
se stíhat nastavit na dráhu letu
kterou bys nechtěl měnit a tím i říkat
že dříve se mi stávalo častěji
že jsem se strefil do černého
ale i dnes „zaplať pánbu“
za četnost, kterou jsem stále obdařen

Na rozhraní tří řek
jsem čepici smek
a stal se Jiříkem Vašků
znám poslední květ s pomníkem
a hraju šaškům

Na jarmareční středě
se nestává toliko
že bych si chtěl zahráti
právě jen s vámi
a dítě mi říká - nevzlykej
že hraju s forbínammi

Na tichém zápraží
se z květů stala deka
ty kousky namoklé
se staly celá řeka

 Je zítra pohotov
sestoupit ku mně dolů
veliký Anděl
a jeho tisíc volů

Seru ti na krok
co vykonal jsi pro mne
a nechtěj děkovat
že zhas jsem požár v domě

Tvoje a má je cesta přejinaká
Nechápu, jak se nám společnila taká

***

Pro toho kdo je stínem někde v mechu
se nestanu zrnkem v prachu
jen tak

***

Nad rybníkem se stále cosi dělo
a to cosi se v té zimě chvělo
a nebylo by to divné tak
kdyby se chvění dělo naopak

***

Stupidní kecy
vedu už roky
ještě se nakonec
vítězně trumfnu

***

Na starým jezu
takhle si lezu
vidím tam ptáka
po nohy v jezu

lezu si lezu
dýchám pyl bezu
vidím tam rybu
břicho má z jezu

lezu a lezu
zas vidím ptáka
lízt kolem ryby
kouká jí z břicha
na starým jezu

Černý kormorán

Dostalo se mi podarování a s ním i cosi více nežli tak
to jsem přešťastným a dále vzešlým
kdy stane se mi tohlejenc více
nežli zapálená svíce do dní

i rukou chceš-li netrůní nik
jakýsi nade mnou spasný si a držící klíče
neříká, běž si sám, já si tě potěžkám
a budu více nasazen na troufalou že notu
a stíhat prošlapanou botu
jak říkám sám

dodám ti růže dnešní
a tiše chceš-li
pro sebe nevstanu
nedám si do stanu více
jen kvítek vzešlý

na začátku se sestavila přímá linie ztracených figur
tonoucích v okolí poznání jednotvárnosti a ticha střel
dosud neobjasněných nápadů a nástrah
velikosti stínů po pseudomilných krocích v okolí

jdu posledním tunelem
a vnímám prostorovou spoutanost v možnostech
rozpaženou rukou
a v strojovém zásahu do vlastní svobody

konec je plný nástrah a svazuje moji soustředěnost
do smotku zastavujícího pohyb v buňkách mých
a tlukot srdce se stává pouhou ozvěnou na stále troubnější cestě děsu
a trouhavých stenů do původního dosahu nad závěrem klu

Přítomným sestavil jsem stroj otáčející zimou a rovnající vichr
i dohlížející na děsuplnou pustinu
i drhnoucí válení rozepna nade oky ostrovními
a postávajícími kol křížku umučeným srnám

v poli se stále slaví a více než bys si řekl je dotlouknuto
a dříve nežli bys si se nadál
je také dožito bezmezně nově stálostejně
a státotvorně tiše pro ně jen
postava ruky se bortí časem a domírá i kolenovrt tuhý

Kdo by se seznámil s tímto
nebral by za kliku
a více by se nesoustředil na podněty vyšlé z duše tmy
a dorostu nade vší přítomnost

a a a třebas i jiný den se skloubí s ušní polévkou omaštěnou tuhým
a se stroji žhnoucím mokem vyprázdněným
jako že touhou a litofanní hrou za čokoli a se kým sto

donechaj a postav i blížící se s tím
a dotrub a stůj pro něžnosti tak
jak bys řek, že je to fajn
ostatní nežije tebou
a ostatním nežiješ ty donedávna pravdou prostrčilý
i postojem svým znavený černý kormorán
bytem na klacku právě a jen tam