Musím domů, plešatí mi muž

***

Už nezbytným
ses pro mě stal
nepřežiju tě

***

Víc lituje nenapsaných
slov
než nenarozených
dětí

***

Tak těžce se mi žádá
ale vám…
nestačí přetáhnout krabici přes hlavu
a napsat tam JSEM NĚMÁ
písmeny dvoupatrovými
musím tu před vámi
vypít třiadvacet číší sádry
a na němotu zemřít

***

Sněhovým vločkám nevzdoruji
Ani sněhovým koulím
Ani lavinám
Nic neodmítám
Nezasáhne-li mě nic
Podléhám všemu

***

Ty ženy s tenkými rty
vždy převelice trpěly
přály si brouzdat se
dlouhými vlasy macatých koberců
a zatím
nohy je zábly vždycky a všude
od dlaždic
od dlaždic
které přímo strhávají k pádu

***

Já vím, pro děti první a poslední
ale nemusela jsi zešílet, matko
jen aby mé psaní bylo důvodné
není nutné rozpoutat válku
aby člověk prožil strach z člověka
není nutné věznit milovaného
aby setrval
ale ty brzy ráno opouštíš postel
jako by tě sny pálily

Už se to neodmáčí

Jsi samé smítko
a od křivd jsi až za ušima
půl života
po oči naložená
v štípavé lázni čistoty
kde neuplaveš ani píď

Pojď ven a vytři se

už se to neodmáčí
neodrolí ani nevymne

***

Ten smutný dům
je celý v sazích
už se tam ani nevětrá
hodiny místo srdce tlukou
a dveře střeží pometla

Útěšná je neoblomnost
nezvratitelného

Konečně utonula
můžeme na břeh

lepit si s fénixy
z lehlého popela

na
mrkev na zobák

a zpívej sám
když nezazpívá

tralala

***

Vidím tě stále tam,
u popelnic na tříděný odpad,
jak se odhodlaně (nevídám u tebe takovou odhodlanost)
probíráš odhozeným sklem
a mezi střepy
hledáš luxferový kvádřík s vosím hnízdem uvnitř
nad kterým jsme žasli vždycky
když jsme vyšli z lesa
a procházeli kolem staré, rozdrolené garážové zídky,
ve které to hnízdo ve skle zářilo jak klenot
Teď tedy zídku pobořili,
klenot vytloukli
a nejspíš zahodili,
ale já mám další,
a ten mi zůstane
- tebe, skloněného,
jak ho pro mě hledáš

***

Tvoje hlava
mezi mými stehny
vypadá svatě
Prosím tě změň se
v obludu
Proviň se na mě
a čekej zoufale
než tě vyviním
a klidně přitom zuř
klidně zuř

***

Ty když se díváš
tak vyhlížíš zvíře
Jsem krotký, příliš lapený?
Nutíš mě courat po lese
ještě neobrostlém
jdeš napřed nebo se loudáš
kapsy si vycpáváš kameny
prst v každé díře
a šťouráš

Význam plešatění

Musím domů
plešatí mi muž
a řekla to
jako by jí
cepeněla kočka
Vysedává v koutě na verpánku
něco si tam pájí a tiše
ukřivděně pelichá
jí jen smutná kašovitá jídla
klidně několik dní stará
a pečlivě si sám po sobě
zametá
Ve dne se ho nesmím dotknout
v noci ale zase usínáme v objetí