František Kowolowski

Malba

Myšlenka je otcem
myšlenka je matkou
malby
otevřená matka
otec sdělení
sjednotitelka protikladů
vykročení za obzor
rámu v poznání
světa

Pomalá

Proč jsi tak
pomalá
utopená
ve své lázni
loudáš se
jako myš mou hrází
a zanecháváš svůj
trus pomyšlení

Obzor

Slunce kleslo za obzor
zření
civilisti páchají zvěrstva
oduševnělých ras
kdy pojídají své nekončící
trijády sloupů
mrtvých božstev
jména bez slov
na přídi závrať
hrom klesá
na černou hladinu

Fantazie

Fantazie je perspektiva
ze které vnímáme svět

Paní

Smrt sází na lepší
zítřky
být v epicentru
snění
utopených hlav
v člověku

Ve větru prochází
ulicí
vybledlý dech
roznáší prach
k nohám obutí
a strhává štíty tělesných bran

Ke tvé slávě Paní

V jalovcovém oparu
srpnového dne
jsi zjevením horské pláně

Ne snad abys upínala
rozhalená bílá prsa
k nebi
tvůj klobouk zahaluje
tvář
Mléčné dráhy

Volá

Volá, že co...
mám hledat
svou tvář
roztříštěnou
o její hlas?

Srdce

Srdce vláčené
zahnívajícím listím
zanechává mor

Tvé štěstí klade hrob
do mých ran

Moře

Moře samoty a slov
úporný bič řeže skálu

Vytékající smrt

Zsinalé rty ležící ženy
a pak průvod na krchov
v sychravém blátivém
listopadu

Padouch

Padouch sází na solidaritu
nesmyslných přání
být lepší než druhý
mezi ztracenými obrazy
zapomnění

Nech

Nech mě v sobě chcípnout
ty kurvo
úterních večerů
tlející zem se slehla
ve tvém klíně

Kolik?

Kolik jich ještě bude?
pár čísel do počtu
ztracených

Kolik jich bereš
bez bázně?

Kolik jich ještě ztratíš?

Když otevřeš dveře
zbarvené
chudokrevné
staré
dívčí
voňavé sny
nocí luny
sluncem dne
vybledlé

Teču

Teču jako barva
nad šedou plochou
nataženého plátna

Dotýkat se spadlých slov
je životu nebezpečné

Ohnutá záda
v závrati stáda much

Slova

Slova byla jen hrou
divíš se jak mohla mít
s tebou
bez tebe
větrem orosenou tvář

V mysli nosím
hanebné srdce
úplňkem noci
otřásl se řád

Co ráno?
ráno je přáním večera
nebýt sám

Od rána

Od rána
máš svou tvář
nemožnou
v účinku mých ran

Od úterka něžná hněď
pohledů
V rozvalinách Sienských
řád

myšlený v ranním oparu
tvých stop
chodících v řadě tryskajících stok
a líných polí zapomnění

Lépe

Lépe zemřít ve stoje
než žít na kolenou!

No

No Program
No Context
No System
No Explanation
No Content
No Nothing

Zde

Zde jsme si všichni
rovni!

Zen – Žen

A budou se dotýkat
hvězd

Názvy

Jedním z oněch
Rewind
Katarze
Možná sdělení
Vratká sdělení

Pro performery

vratká tyč
čtyři panáky
spojení
kámen
kouření

United Colors of Transparency

bílá
černá
červená
žlutá
modrá
oranžová
zelená

Půda

Je blíž nebi
hvězdám
je jako hnízdo
pro odložené
nepotřebné
sny

Mirage 

popis
modelovací hlína
zrcadlo
stůl
kámen
kladivo