Poslední část nedávno vydané prvotiny Marie Iljašenko přivádí na scénu Osipa. A všichni mermomocí chtějí vědět, kdo to je. Autorka se vytáčí. Básník? Ptáček? Opeřený posel v okřídlených sandálích? Je to Nezvalův papoušek na motocyklu, neuchopitelný, neurvalý a nádherný? Osip hýčká mýtus cestovatele, který se ve skutečnosti pohybuje “mezi skříní a postelí“, protože dál to nejde. Vypráví o bolesti, o nemožosti pohybu a všechna daleká místa, o kterých s hranou štědrostí mluví, nakonec odkazují k libeňskému vnitrobloku. "Osip je lehký, modrý a bystrý. Osip kráčí tiše, jako Indián, který zná tajné stezky."
