Díky dvěma jazykům nie zgubimy się w tłumaczeniu

Několik situací a pomlk dlouhé molo.

Odlišnost jednoho v druhém hned a přímě.

Patříme na sebe, jak si nepatříme.

Pohled jako záchranný kruh pluje naokolo.

*

Znaczenia ewakuacji, które nam nie służą.

Słucham cię pod wulkanem. Sliby jsou příleži-

tosti k opuštění. Když vyjdeme ven, nepomůžou.

Powietrze śmierdzi siarką, ale nic nehoří.

*

Nasze rozmowy na pierwszy rzut oka

wyglądają jak coś nowego

i bezpiecznego, czystego jak krew.

Podruhé se náruč otevírá do hluboka,

ozývá se zpod kůže, jde za ego.

Jeden druhého nečetl, jak ho číst měl.

*

Vzorec pro obsah těchto míst. Více však ne.

Je jim po nás smutno? Našim domovům? ptáš se mě

kamenem. Těla pod vlnami. Hledat vzájemně

druhý břeh. Trávit spolu čas, až se zalkne. 

*

Zimno jak cholera przed knajpą.

Prohýbáme se vlastním teplem.

Palimy się. Pomlčky dál kapou.

Skleněnýma očima se střepnem.

Máme to téma míst.

Mluvíme místněji,

než mluví ten,

kdo si je jist.

*

Záchranou je strach mluvit mateřskou řečí.

Stav mysli bez domova. Supravodivý je splav.

Jsme bez odporu, bez tepla a bez představ.

Křičíš po snech, jež mění se v nás ve věci zvenčí.

*

Znamy się, ale nie wiemy, kim jesteśmy.

Blízkost překládáme pohledem. Zpoza rohu

vytlačuješ mě očividnostmi. Chceš mi

vzít místo. Tření kolen. Ale dnes ti uhnout mohu. 

*

Ta místa nemají duši, jsou to kusy nás.

Kameny z řeky, která nás nepláče.

Jak powiedzieć jednym słowem kocham cię?

Blízko proudu dveří. Hladina nám utahuje pás.

*

Zase u řeky. Kde koně i sliby odumřou.

Saháme si na dno. Řeka. Tam a zpět.

Zase těm očím věříme, zase lžou

a my známe tu lež, jak se potápět.