Všechny básně

Když se to povede, probouzím se ve tvém snu

Tereza Horváthová

Voda probouzí 

Myslím na skořici

jak se kolem těla ovine

břečťanovým přitulením

kterým rozsvítí i v jizvách.

Text by měl prý reálně zakotvit

Jenže není loď

připomíná mi to nahlas čtenou interpunkci 

některý je snadno zaměnitelný jako knoflík a korálek

víc mě zajímá

že jsme se objevili v těle kosmonauta

pak bylo světlo mezi námi

chodili jsme po jeho čárkách

jako bychom dělali nějakou špatnost.

Tulipánové ořechy

Louskají ranní paprsky

dnešní mezistav snění a reality

jindy v tom období

vidím třeba ženu

pijící Tančící dům  

jako drink

mám ráda 

když si to můžu vychutnat do sytosti.

Okoralý krajíc

Nalezený po dlouhé době 

v útrobách bytu

je jako těžítko 

do kterého se kouká  

přes tlusté sklo

a musí se s ním zatřást 

aby se začalo něco dít

i tak se dá ohmatávat paměť.

Citrónové akvárium

Vodní prostor

udržuje mátová filtrace

a cukrová dezinfekce

vůně citronády se line do daleka 

tělesnost obrazu pohlcuje

za tmy v něm plavu

je osvětlen žlutě.

Skleněná koule

Přesto má vlastnosti vody

vcucla mě a v mlžném oparu

přenesla do lesní katakomby

voní to tu hlínou

je zde možno zkoumat detailně kořeny

a kmeny stromů

dokonce zevnitř 

když ji projdu 

dostanu se do dlouhé chodby obkládané dřevem

na jejím konci je masivní psací stůl 

leží na něm prázdný papír s tužkou

ruka mi začne sama psát.

Neboj!

Nový den začíná půlnocí.

Jako bych s tebou plavala v moři za bójky

Měla jsem ráda 

tu kombinaci adrenalinu a důvěry

kterou jsi mi dával

křupkavý je naše slovo

vzpomenu si

při každém bramboráku

podle tebe jsem držkatá

jenže prořízlou pusu mám po tobě 

vůbec jsem ti podobná

obzvlášť teď kdekdo rád připomene 

že jsem tátova holka.

Nebe prý teď vypadá jak obraz

Podle mě si jen lehlo na bok

chce se přitulit k lidem

co na něj koukají

a vyslechli si něco neempatického

jenže to nejde

na tohle jsi příliš mladá

říkali.

Zkoumám diakritiku zdi

Vyvolává stesk

po něčem

co nikdy nezažiji

nehrajeme si spolu na nebe 

nevěříme v něj

chci se uzavřít k tobě

do závorky.

Teď často

Až do svítání

povídám si s fantazií

nejradši snovím obyčejnost

pro ticho

pro třepotání pod hrudní kostí

když se to povede 

probouzím se ve tvém snu.

Zatíženost okamžiku 

V koupelně začne měnit počet

kachliček a spár

podoba vzpomínek

na vyslovené věty

nemá se s nimi mazlit

mohou načichnout posedlostí

lepší je čekat

až se usadí

vlasy zvedající se

ze sítka výlevky.

Zajímá mě strom

Kterému prorůstají větve zdí

roste si po svém

buď je to ničení

nebo pozvánka fantazie

situace

odhalující 

co se neříká.

Úzkost tvořící se v kostech

Voní mlhou

živelně zrcadlí otázky 

kladené tělem 

vyvolávají stejný pocit

jako léto

které se snažím vytáhnout zevnitř 

když je podzim a bude zima. 

Drzá citlivost

Otevírá prostor zevnitř

intenzivní tušení

pohyb po hraně

nepodstatný rozhovor

má napnuté otázky

jak odpovídá fantazie?