Do každé zahrady se jednou dostanem
oni a my
prý tady
pronajímají jeden z bytů
domácí mazlíčky mít nesmíme
a přístup na zahradu je nám
rovněž znemožněn
oni možná usínají i vstávají sami
možná si někdo z nich
uvnitř sebe něco nahmatal
počkáme
nic není natrvalo
a do každé zahrady
se jednou dostanem
večery a rána moderní ženy
přijdi do mě
způsob mi závrať ráno
ve sprše škrábance
nepustí pilulka po a jahodová kobliha trhám
modročerné moruše stromy jsou
zavřené deštníky zelené jako nevolnost jedu
tramvají domů ruce
mám potřísněné
rudé jako stud
již zmíněný život
jsme
ledovou tříští z drinku
co bůh vychrst na zem
kdo todle namíchal
to se nedá pít
takže na podlaze toho bistra
neúprosně tajeme
střišť nás prosím
ó ježíši
čepení nevěsty
smutek kraluje
krouží v oběti
i když tančíš a zpíváš
v duši už začíná podzim
ale dej pozor
když tančíš
a přítelkyně v kruhu zpívají
za okny cosi obchází
a nahlíží dovnitř
tvůj muž se začíná ošívat
***
okna rozhalená
za nimi veliký proud
unáší racky k moři
závěsy se pohybují
zvedá se ten vítr který
rozrazí všechny dveře
důležité otázky
až padne ta poslední tma
za kým se vydáš?
a kdo tě posbírá
až se rozsypeš
***
zaryj nehty
do ohnivých míst
kterým ses zadlužila
zaryj nehty hlouběji
a modli se
mysli při tom na lidi
kteří nikdy nenašli odvahu odejít
dekadentní
mládež nám chodí za město bobovat
v potoce už zase máme račí mor
místo toho aby lepili co se rozbilo
odmítají naprosto nezodpovědně dospět
a prý se ještě pořád učí nepadat
ale při pohledu takhle z dálky
na ten nakrátko zasněžený svah
oni jako by se vůbec nesnažili
oni jako by se v tom vyžívali
slunce už zapadá
a oni vypadají
že snad nikdy nepřestanou
spravedlnost života
můžeš mít vše
z toho co ti nasypeme
jen hloupá zvířata si hloubí nory
hned vedle cesty
dobře živení psi byli vypuštěni z tepla
lesem pronásledují zimní srnky
neměly za sebou nechávat tolik stop
svoboda je vnitřní záležitost
tu ti srnko nikdo nedá
ani nevezme
civilizace
proč o tom nemluvíš
že se už dlouho ztěžka opíráme
o monotónní pohyby
ženských rukou
při hnětění těsta
při drhnutí podlahy
při hnětění mužů
při drhnutí dětí
za zdmi domovů
co nevypustí ven žádný nářek
ty
na košilce máš mateřské znamínko
ze lněného semínka a marcipánu
ptáš se mě proč chodí srnčata bosa
komu ukradli netopýři křídla
a jak chutná krev
rozemnu jitrocel
mají kopýtka
říkám
a tvoje krev voní po jahodách
***
nadechni se kamene
vydechni písek
emoce jsou umělecká díla
blata jsou po ránu ojíněná
vlhké listí hoří pomalu
jestli někdo umí vyprávět příběhy
je to právě tahle vůně
a na koníčcích z kaštanů
sem kluše nádherný smutek
***
lepí se na nás temná džungle
jestřábi si létají pro slepice
a motají se do sítí
sítě postupně povolují
***
poryv studeného větru na zápraží
Přivál vůni potu, dřeva a benzinu
Slyším praskání mužských kloubů
Přivlekli za parohy umírající léto
chystám pro něj kompot
Z lišek jablek skořice
tady a teď, tahle ulice
cítím, že se touhle ulicí
přede mnou potloukala liška
O kus dál žije trvale kuna
Ze spár mezi chodníkem a zdí vyrůstají bodláky
a posvátný rybíz
cítím lišku, kunu a lasičku
pod dlažbou je vymlácená sláma
a pozůstatky ohniště
dnes má svátek kočičí tráva
dnes žijeme spontánně, ale pod kontrolou
punčochy a pomerančový džus
mám ráda
když po městě potkávám ženy
které si v síťovkách nesou
nové knihy
kráčí
jako by nikdy nepoznaly strach
musí být po výplatách
***
chodníky mokré po dešti
teplý květnový podvečer
ještě se trochu bojíme že zmoknem
ale už nás vidíš venku u stolečků
povídáme si, kouříme a pijeme
malé kávy
lampy se začínají rozsvěcet
noc bude klidná
a my ji probdíme
***
tak už to jsi ty
nosíš mullet obarvenej nazeleno
nechalx sis změnit jméno
chodíš se šesti lidma
jenže ono to stejně nefunguje
a furt to někde drhne
a furt se budíš
další tetování?
***
ty správný mužský chlapi
nikdy nehledí do očí
čumí na kozy na stehna na prdele
v koutech se jim usazuje prach
na zapomenutý ženský věci
žvýkaj klobásu uzený prasečí střívka
a zase zíraj
na fotbal na kozy na ryby na prdele
čekaj u doktora na srnky na výsledek utkání výsledek testu
čekaj zíraj mlčej
a pak jsou hodně, ale fakt hodně naštvaný
když umřou
***
chodím městem
jako by mi patřilo
ale stačí jediné slovo
jediný pohled
na člověka
kterému je špatně
nebo na psa
zamotaného do vodítka
okamžitě se skláním
před bolestí před trápením
skláním se před životem
a přísahám
nikam jsem neodešla
byla jsem pořád tady