A já si přál ticho

Fotografie autora Vojtěch Polák.

ZE SVÉ POZŮSTALOSTI
(1982–1988)

DÉŠŤ

Která mořská krasavice

rozplétá 

své dlouhé copy

a spouští je 

do slzavého údolí

plechových střech?

MEDITACE

*

Klekl jsem

pod trojjedinou borovici

ale země zde byla příliš kosá

Vstal jsem 

a poklekl proti

drátěnému plotu

Zahleděl jsem se 

na stvol trávy

značně převyšující

ostatní

*

ne most

ale světlo teče pryč

*

tváří do vřesu

země se otáčí

*

trojúhelníková samota

klečím

výkřik zní jako

mléčná kára

kodrcající se pustinou

KONEC

Ó, paní, proč táhnete

na provaze tu hlavu?

Ó, paní, proč táhnete

na provaze toho hada?

NA STANICI AUTOBUSU

Tak nebezpečně krásná holka

Jak stála

Jak pohnula rukou

Jak se ohlédla…

Jak lehce klopýtla

Jak se posadila

Jak přecházela ulici

A za ní my

nevyspalý upocený

dav

ŘÍKADLA PRO NEJVĚTŠÍ

+++

Nadýchané peřiny

vydrží dvě vteřiny

+++

Menšiny ó menšiny

až budete většiny…

+++

Rusáci, Rusáci,

vy jste fakt Rusáci

+++

Nemá na růžích ustláno

kdo nemá v hlavě nasráno

Poučení z krizového vývoje po roce 1989

Jedva přejde represe

přepadne nás deprese

Proč jsem napsal báseň o té nejblbější reklamě

Protože chci…

TIRÁDY ZPRUZENÝHO / VĚČNÝ BOJ S OPTIMISMEM 
(2020–2024)

NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE

Ach, tyhle podzimy…

Trvají až do zimy…

Zima studí, zebe do jara,

Vše marno – i jaro

svěží zastará-

vá do mladého léta.

Už celá léta.

OTÁZKY

Mají plíce líce?

Může klid klít?

Rafá žirafa?

Je ve vzduchu duch? A v duchně?

Kolik bych je bichle?

Bývá včela v čele?

Když cesta klesla, je pokleslá?

Může být sleva i zprava?

Dá se zpít do moty?

Vysílá televize vize?

Plastik je plaz, co má styk, nebo jenom tik? 

Dá se úspěch uspěchat?

A úsměv vysmát?

Když se nic neděje, děje se něco?

Jde v náboženství o ženství?

Kouká sériový vrah na seriály? 

Když máš v břiše nůž, máš volat: Nuže?

Proč většina rebelů stojí za starou belu?

Když tě politik osloví, kdo má blíž k oslovi?

Proč je právo někdy levé?

Může se jít svoboda bodnout?

A můžou být dějiny jiný?

PLUJEM

na jedné lodi plujem

každý sám

si kormidlujem

a nevíme kam

jeden vpřed

jeden vzad

klesáme rok od roku

voda kolem nás

máme díru na boku

a lapáme čas

HAIKU

Zase u kompu

překládám, jak mi to jde,

poví zadek sám

VRCHOLOVÉ HAIKU

Konečně vrchol

rozhozený tlak a dech

cesta dolů jen

EKOBŮH

Pro mě 

za mě…

Když beze mě

tak bez země…

SEN

Garymu Snyderovi

Stál jsem s Garym na útesu

poblíž údolí Imbines a

zeptal se: „Co mám

říkat lidem, kteří se mě ptají,

jak jsi na tom ty a nížina?“

Gary odpověděl: To ty

jsi u vás ze mě

udělal to, co jsem.

Tak jim to řekni sám.“

Pak jsme vstoupili

do údolí Iblos a

sotva jsme uviděli první skulinu

ve skále

začali jsme k ní stoupat.

Skulina byla plná kozích bobků.

Gary hleděl do údolí

a potom pustil

dlouhou slinu ze srázu.

STEZKA NENÍ STEZKA

podle Garyho Snydera

vyběhl jsem po silnici

a na odbočce z ní uhnul na lesní cestu

a pokračoval dál

až se z ní stala pěšina

plná maliní

nadechl jsem se 

a vyrazil vzhůru stezkou

ale cesta byla pořád neschůdnější

až se vytratila –

jen nánosy klestí a větví a vyvrácené pařezy

a slunce žhnoucí nad hlavou

jít není kam

KONEČNĚ

Konečně slunce

a měsíc

Hvězdné nebe nade mnou

a mravní zákon beze mě

PROČISŤOVÁNÍ

Vyčistil jsem komín,

 popel jsem rozsypal kolem švestky a jabloně

Vyklučil jsem popínavé bejlí

v hájku a říkal si

že stromům se bude na jaře lépe dýchat

Při skládání tří plnometrů

jasanových špalků

jsem si pročistil hlavu

a protáhl zbylé svaly

Odpoledne na Letné

jsem se pokusil 

očistit politiku

KÁCELA SE

Měla asi tak šedesát

ohnutá k zemi

Zdálo se

že musí co chvíli přepadnout

a skácí se.

Suché větve

jablíčka malá scvrklá

strupatá

i když na štrůdl to šlo

Poslední rok už měla jablka

jen na jedné větvi.

Porazil jsem ji

kmen rozřezal

na polena akorát 

do kamen

drobné větve nechal

projít štěpkovačkou.

Drť jsem vyvezl do hájku

a nasypal do výmolů.

Zbyl jen svítivý pařez

v trávě.

Netrvalo to ani hodinu.

Příští rok mi bude šedesát.

VZPOMÍNKA NA MARAMUREŠ 2010

Celý den

jsme bloudili v lesích

čvachtali se v blátě

klouzali listím

ukrajinská mapa z r. 1942

nepomáhala

Nakonec na dřevařské cestě

jsem si zul boty

a nohy vystavil slunci

Motýli se slétali

z širokého okolí

a usedali

Jen nerad 

jsem jim musel sebrat

svoje ponožky

+++

od půl třetí beze snů

za víčky jen bílá zeď

že by TEĎ?