Všechny básně

My však dál škrtáme sirkou

Libor Ulovec

Foto: archiv LU.

NAŠEL JSEM NÁHROBNÍ KÁMEN

s mým jménem

a datem úmrtí

čekám teď co bude

GRAMATIKA VZTAHU

je samý podnět

samý předsudek

a samé schody 

PRALESY NA SIBIŘI HOŘÍ

a není kdo by hasil

my však dál škrtáme sirkou 

a křešeme křemeny

VÁLKA JE JAZYK

kterému každý rozumí

než mu dojde

kulka

V ROCE TYGRA

potřebuje svět

hlavně 

osly

BĚLAVÉ VLASY

svraštělá kůže

puklá tobolka bavlníku

dítěti je cizí její půvab

VYHLÍŽÍŠ MĚ

jako tráva déšť

a já občas přicházím 

pokosit

ZÍTRA 

tohle bude

už jen

včera

OHLÉDNU SE

stále tam stojíš

s urputností jehovistky

která mi mlčky nabídla

strážní věž

SAMOTNÁ HYENA

není nebezpečná

ona však nechodí

nikdy sama

NA MÍSTĚ

kam chceš napsat

láskyplné slovo

váhavě bliká

kurzor

PŘIŠEL HOST

všechno vyjedl vypil všechno

nechal jen prázdné mísy sklenky

a prázdné místo

DALA MI NA PROVAZ

ale koupil jsem si švihadlo

stejně se hodí

a ještě si můžu zaskákat

OSAMĚLÉ SRDCE

jak hladový lovec

neumí chodit

po špičkách

MYSLÍM NA BÁSEŇ

brali jsme ji ve škole

líbila se ti

a já se ji tenkrát

nenaučil

NA JAŘE ŘEKLI

máte čas do podzimu

a on už končí říjen