Andělům černají křídla
***
Z ticha dětí, pěny dní
neloupané duhové koření
moře, jezero, talíř plný spánku
les šumí a větve
v tichu hoří
hřeje teplo pochodní
nebo pálí v koření?
ustlala jsem dětem černozem
a možná potichu
slyším
jak se mramoříci
pokradmu vydali k připraveným svícím
***
Bytost pod měsícem
mizí
nese v baňce svět
svět skleněný, ryzí
nese tmu
pokladu
∞
Plášť smutku se pění
zanořuje se a klaní se písku
a vážně já nevím tak
jdu do toho lesa
a jdu do vody
a taky nikam, sedím tu, možná
a zřejmě slunce cítím proč by ne
a třeba se i koukám na dno
noc na rukou
zlehka hvězdy, které z nebe slétly
pouštím jako loďky
v černé díře je klíč
a ten
odemyká
skříňku
hustá černá barva
zanořím se
∞
S lodí odplouvá i ruka
nedopatřením
s větévkou stěžněm
zachycuje rozechvělé nebe
***
Za zástěnou listí
smutky tančí
dlaněmi kreslí
vzduch brousí
lahvová zástěna
děti se točí
rozostřené odpoledne
v lese koupou se duchové
mezerami
rozrůstají cesty stromů
po nitkách snů akrobati
svítí, smějí se létání
akrobaté vyhoupnou se na nitě
***
Na zemi leží smrt
bílá a bez peří
slunce otevřelo hnízdo
popadaly hvězdy i ptáci
***
Ze stromu vyskočil démon
Bylo jitro
které zachází do noci
až ho den dost vyždímá
dírou v těle stromu
sálá horko
z kůry
se sype cukr
už je pusto
nešumění
a starý pařez
ukousneš kůru
na loďku
***
Andělům černají křídla
Když loví z černých jezer kamení
Za plátnem světa
světélkují hvězdy do nebe
tam hudba ještě zní
léčivými prameny
v pekle se činí
duše vymačkané hrůzami
v pekle se činí
z háků visí cárů plameny
v pekle se činí
co jen zčernalé dlaně těl
zemi a duší snům smolou oblepují za svízel
***
Všude je bláto
a z bílého dechu
vítr vaří stín
ostrov mlčí les
čtenář jde srdcem
ostrov se topí v blátě
místem zapomnění prošel čaroděj
dávno tu není
ostrov je rozsypán
do nevědomí