Korán nebo techno
Foto: David Konečný
Srpnové slavnosti
na hlavním náměstí
rok od roku méně stánků
vypouklá klenba kulturáku
se vlní jako pstruzi ve strouze
hity Depeche Mode z kazety
přehlušují noční směnu
rypadel dolu Turów
naproti u stolu sedí chlapi ze stavby
pokládal jsem s nimi minulé léto asfalt
nejraději by všechny tmavé vyhnali
ale já jim nevadím
co dál se asi děje
když se nedívám
Pustá místa
hřebeny hor dnes vypadají jinak
rusalky bloudící stráněmi
vědí o logistických halách
kde ještě nikdy nikdo nebyl
z jatek se ozývá dětský pláč
odkrývá mě lépe než zánět dásní
Diskotéka Držkov
zeptala ses mě
co poslouchám
odpověděl jsem
že korán nebo techno
Hlasy ze spaní
náhodná kavárna
obrazy prezidenta Sísího
na zdech ve výšce očí
arabský Freddie Mercury v upnutých džínách
ucucává pomerančový džus použitým brčkem
vyzáblí puberťáci těsně před vojnou
při páteční modlitbě stojíme vedle sebe
navzdory tisícům kilometrů
mezi naším levým žebrem
vstupují jiní odcházejí stejní
až se na moment zdál nadir blíž než zenit
Basra
helikoptéra nad Basrou
jako klimatizace u stropu
frekvence rotoru
odpočítává čas do startu
odpoledních zpráv
předháníme se
kolik komiksů nastrkáme
do jedné banánovky
rybáři vplouvající do přístavu
debatují nad ztroskotanými tankery
slova nechávají prostor k výkladu
kufr rodinného volva nikdy nebyl menší
Domů z diskotéky Držkov
vývěska hlásí že polívkou dne je pivo
krajkové záclony a umělé kytky
co stačí zalít jednou týdně
pohasínající dálkovky
liščí ohon šimrající na zátylku
oprýskaná kaple a v ní
šajtán navlečený do kamizoly
hraje kostky s dobrovolnými hasiči
pověz mi
jak do toho zapadáš
Jeskyně v poušti
pevně mě držel za ruku
když jsme přeskakovali balvany
ukotvené v bahnitém dně vádí
měsíc zářil kovovou pachutí
vánek nesl v náruči vůni zázvoru
a vymačkané citronové šťávy
u jeskyně mi pověděl
že tady jsme ještě já a ty
synové Anatolie a Chorásánu
tančili se zavřenými víčky
aniž by zanechali v písku stopy
synové Hidžázu a Nadždu
opečovávali představami o jarní rose
černý květ klíčící v jejich hrudích
za závojem z pavučin
za kterým se před vrahy
ukryl tasúl Alláh
žádné já a ty už není
Rijád v bezčasí
úspěch jakožto civilizační imperativ
jsme potomci beduínů a fellahínů
obklopeni železobetonem
karakem pákistánských taxikářů
čteme si své
ve spisovné arabštině napsané
básně o taženích za Bospor za Kavkaz
navzájem se utvrzujeme o podstatě světa
nepropadám eskapismu
uvědomuji si k obrazu svému
smrad spálených pneumatik je stejný
na parkovišti v Rijádu
v serpentinách u Jablonce