Ztrácím se v pojmech a pixelech

Vzpomínám si na tu bezmoc

Když si řekla

Že tohle 

Je tvůj poslední život

“You are welcomed everywhere” 

Nevěříš v Boha

Ale při každém rozloupnutí koláčku štěstí zatajíš dech 

Nastav jim zrcadlo

Byla jedna z rad při sezení

V pohybu to ale nefunguje

Drtím jej mezi prsty, svírám jej a nastavuju

Po tvářích bezmoc a mezi prsty má krev

Za chvíli nebude vidět

Co se značí a zračí a snaží a sráží a

V sále bez duše 

Jen těla hmotná lámu 

Ukazováčkem bodám do zad a přes rameno sleduji pohyb jiné

Když píšu, nevím, kdo je za slovy

Když čtu, jsem nahněvaná za femininní deklinaci

Možná je to začátek 

A možná jen nacházím něco

Co tam vždy bylo

Tiše sledovalo 

A nechtělo být nalezeno

Ve stínu kočky

Maluji své oči

Proč život je mi jeden

Když tobě dal jich devět

Definuji se 

Vymezuji se

Hledám se

Jen proto abych zjistila

že se ztrácím v pojmech a pixelech 

Abesse

Když učitel zapíše absenci dítěte

Sama se stávám svým mistrem

Když vryji další kolmou čáru do svého těla

Chybí

To dítě zase chybí 

Nesnesitelnost 

Bojím se nejhoršího 

Jak špendlík na prázdné tabuli

Osiřím a čekám 

Na cár informace

Existenci měřím možnostmi svého využití 

Necítila jsem lásku

když byla ve mně

Byla mi blízko

když sem zahlédla svou tvář

Na zdi vedle postele

Kde nebylo jiných očích 

Než těch mých 

Nejde o to 

Být mužem

Jde o to

Nebýt ženou