Jako exhumovat sovu
ukrádám do paměti
včely v úlech vyrábí
mobily, počítače
a prázdné paměti
rozvrat návratu
k poštovní trubce řeky
kvapné zdráhání rybářů
cukání koutku
splávek kroužkuje
úúúú
a nohy ryb
mívali jsme
vyhrnuté rukávy a kapra ve vaně
pak kuchyň se spoustou
slizkých šupin
pár usušit
nevypočitatelná
kolagenová kryptoměna
napí
napí
napínavá
lže relativně uvolněně
zdráhá se mezi dráty
detektoru pravdy
volná pojistka
bez smluvních ujednání
zjistit něco o barvách
v černo bílém pokoji
ledovec jako dobrý skutek
bez krvavých škrábanců
není tajemství
zamčeného pokoje
jen štěstí povstalé
ze špíny v odlehlém rohu koupelny
enfant ex machina
(chladnoucí vývržek)
podivně zní a zněl
náš vztah byl
jak struny podzimu
kovově chladný
zrezavělý a zpřetrhaný
kola kola
šustí v listí
a pableskují v nízkém slunci
šlapeš a snaha
pochopit chyby
samozřejmě jen a jen mé
jak jinak…
je jako exhumovat sovu
rychle se blíží dušičky
máme veškeré pohodlí
hroby v interiéru
to není to, cos měl říct teď
pohodlí na celé čáře
jako kreslená postava
líbající svou cestu
z válce parního válce
kdykoliv v plných barvách
rozkvetlých lékařských čekáren
sestoupit z válce
vystoupit z píčarohlíku
dojít bezpracného naplnění
špenátem a šupinami
radostný štěkot interiéru
cizí nepoužitá rtěnka
na cizím zrcadle
čeká na svůj vzkaz
supersonic ceremony
pozlacení plynu
přímý přenos demonstrace
lahev plná plynu
jako součást neživé přírody
volič strachu
jako součást
živé
přírody
tanec sankcemi
obřad s kinžálem
kozáček s branci
sólo s uprchlicí
až na dno
kde leží tlustý brejle
s utrženým ramínkem
tam je to místo,
kde se setkal „mistr zvuku“
s „vedoucím realizace“
***
zní to nemožně jako život v nedobytné pokladně
výrostek vyhnaný z domova anglickým humorem
tvář s kostěnými obroučkami brýlí
která se zjeví v baculatých a náhle otevřených
dvířkách nedobytné pokladny
pak nenechavé růžové prsty rozčeří šero
přitom jedině tma
tma v nedobytných pokladnách
je jako kyselina v bateriích
nedobytná
to zní vyzývavě jako odchod do důchodu
proměny
tam venku – nejrozšířenější omyl
mokré prostěradlo laškovně
naráží do plastového náklaďáku
svět je plný lidí na jedno použití
lilek oloupeme a s pomocí
oleje a koření na americké brambory
z něj udusíme chutnou houbu
pepřovník a kolopejka na parapetu
se naklánějí, jako by slunce
bylo větrem, který se
nemusí nadechnout já
chci slyšet, jak říkáš
symfonické fantazie
prosím
prosím?
tlačíme dvoukolák
náš jazyk je konkordance šrotišť
muž opřený o zeď
připomíná placatou plechovku
zdeformované dno
a zdrcené prázdno
vidím v tobě
zkamenělý holubník
ohučené hrady minulosti
prostupné jako zrcadlo víly morgany
doufám v déšť
dvě mužstva soudců
jeden hráč nevypíská
TÁHNE
jsem průvan v metru
co dírami v sýru sviští
a pod pergoly žene listí
jsem vdova co ve špercích se hrabe
šminky jak saze rozmatlané
saze po tom
co dávno vyhořelo
smířit se s důležitostí
kamene na cimbuří
který svá tajemství
uchová
má duše pochází z dob
kdy se hudba stávala cigaretou
připálenou bleskem
***
mou důvěru
získáš až zjistíš
co je průšvihová kapsa
někoho to rozhodí
a vzápětí donutí
vítr zase zesílil
a žene ze hřbitova
obruče věnců
jako šlechtu z města
zmítaného revolucí
v noci nad hlínou zoraných polí
přísliby sluncí
prsty pohrom
lehce hnětou
podhoubí tvého rozhodnutí
hřivny 2022
strach plný prázdných květináčů
zima se nezná
k následkům mrzuté nečinnosti
ale slunce už stopám
dělá odlitky
mrtví snímají
života masky
čteš o tom nevěřícně
sám
v tichu lepkavém
jako psí slina
obchodní dům kotva
hodiny na pláži
perou se s pískem
který zastavuje stroj
ale ne zánik
lepší sněžnice
zapomenutá na pláži
a olizovaná příbojem
a hned o kus dál
zapomenutý bojkot
skutečně melancholické místo
které čeká
na rozjaření z otevřených dveří
jako Němec v pětačtyřicátém
plamenný projev spolehlivého pramene
bůh bere krásu nadarmo
tmavé brýle
mažeme krémem bez faktoru