Po nedělích podnikáme planetární cesty

Mezi objetím a kravatou je malý rozdíl, říkal

Nemůže to bejt domácí násilí, když je to na veřejnosti

Všechno domácí je dobré

Usínáme potichu při rožnuté lampičce

Nehledá muže, který ji připraví o panenství,

Ale o boha.

Když říká, že ti dá všechno,

Myslí právě tohle.

A někdy jen chceme,

Abys vypadal jak náš táta.  

Opíral mě o divadlo a šeptal

Jako by mě opíral o kostel

Nebyl věřící

A herec byl taky špatnej

Tohle je všechno co mám dělat

Koukat z okna

Na chvějící se listy

Barevné nebe

A přicházející bouřku

To je všechno co mám v životě dělat

Ženy prý nosí bolest světa

Při zrození

Při lásce

Při ztrátě

A co ta bolest

V tvojí mužské části

Když jsi to ty kdo s tím přece musí něco udělat

Když jsi to ty kdo musí stát mezi

Když jsi to ty kdo není milovanej a nesmí si to brát

Když jsi to ty kdo to prostě nikdy nemůže chápat

Po nedělích podnikáme planetární cesty

Pak do Evy na víno a po Lipanské domů

Jednou jsi mi na hřišti vysvětloval hmotu

Ale já jsem nechápala

Jak by nám čas mohl vzít tvý cibulový toasty

Můj hněv a moje pýcha 

Jsou nakonec ti kdo zůstanou 

Když všichni ostatní odešli 

Ještě ne

Ještě není tvůj čas 

Ještě jim musíš všem ukázat 

Kdo je tady kunda

A ani jeden z nich si nesmí říct 

Beze mě byla nic

A ani jeden z nich si nesmí říct 

Já jsem tu pro ni vždycky byl

Kdyby jen něco řekla 

Hovno

Nasrat

Ta nervozita když jdeš po okraji mostu a mohl bys

To je chuť k životu