Zachraň člověka v sobě

(Foto: Jan Walda Valík)

moře v brně

byl to poslední

pěknej víkend

v tom roce tak

jsme šli na nákup –

po nákupu v obchoďáku

na vídeňský v brně

jsme seděli v parku vedle a

pili pivo –

ten poslední pěknej víkend

v tom roce borovice

v parku voněly

jako u moře –

nějaká holka seděla

na lavičce pár

laviček vedle a

pouštěla si písničky –

– přeju ti vítr do plachet

až půjdeš za svým snem

a když se budeš chtít vrátit

tak nezapomeň

přeju ti vítr do plachet

až budeš hledat břeh

a když budeš chtít utéct

ať ti nikdy nedojde dech –

marek ztracený

na celej park

pro nás a pár bezdomovců –

někdo

jí měl obejmout

někdo

jí měl dát kytku

někdo

se do ní měl zamilovat nebo

jí aspoň něco

pěknýho říct –

v ten poslední

pěknej víkend

v tom roce se

pod borovicema

u moře v parku

na vídeňský v brně

mělo

něco

stát –

v ten poslední

pěknej víkend

v tom roce se

pod borovicema

v parku na vídeňský

v brně

lemovaným obchoďákem silnicí a sídlištěm

r o z h o d n ě

mělo

něco

stát

ale

moře ve městě je

moře

jen jako

lívia

v noci stáváš

v okně paneláku

ve třetím patře

v centru bratislavy

nahá

–

–

–

díváš se na lidi dole na ulici

jak jdou

jak se motaj

jak běžej

za něčím důležitým nebo

od něčeho důležitýho pryč

–

–

–

v noci stáváš

v okně paneláku

ve třetím patře

v centru bratislavy jsi

krásnej vykřičník

nad zbytečností

toho všeho

fotka v hlavě

– podívej se

podívej se  p o ř á d n ě

na to

co vidíš –

řekla a

zezadu

mě plácla po hlavě

– zavři oči

–

–

–

otevři oči

to

co jsi viděl je

odteďka fotka 

ve tvý hlavě –

řekla a já

pořád vidím ty světla

na nočním sídlišti někde

na konci prahy

–

–

–

byli jsme děti

tenkrát

nám bylo dvacet

jestli vůbec

byli jsme 

ještě

děti

neni

nic divnýho že

to nevyšlo

těžko

to mohlo vyjít

garum

opery

rodinný tragédie

osobní tragédie

národní tragédie

národní obrození

jazyk

vymačkanej z lidí

mimo dění –

jejich

sváteční jídla jsou

národní jídla jejich

zvyky jsou

naše tradice

–

–

–

starý příběhy

přikrášlený

romantický

vymyšlený jsou

národní literatura a

dneska

by se pro to všechno

lidi zabíjeli –

pro knížky co

nikdy nečetli a

jazyk

kterym se sotva domluvěj

–

–

–

divná doba

divná doba ale

století

je nic

dvě století

pět století

tisíciletí

je nic

jednou

nás možná někdo vyhrabe

utrápený

vystrašený

zdegenerovaný

konzumenty

výdobytků konzumní doby

další

lidi garumu –

bez výraznejch rysů

jako zajímavost

jako vtip

zachraň člověka v sobě

když říkám

– zachraň

člověka v sobě –

ještě pořád

s naprostou samozřejmostí

mám na mysli

to dobrý

teorie sraček

čet jsi

teorii sraček od

arta salminena?

teorie o tom že

v každým prdu je

pár molekul hovna a

ty molekuly se někde v atmosféře sbíraj

sbíraj

sbíraj a

až to jednou lupne

celej svět

zaplavěj hovna

–

–

–

taková blbost

taková blbost kterou

když máš štěstí

ti někdo řekne

v helsinkách

1990

jen tak

nad ránem v nonstopu

jak to zvládáš?

jak to zvládáš?

jak to zvládáš

kamaráde?

píšu ti a

vážně

mě zajímá

jak se máš jak

zvládáš každej den

vstát z postele

jít do práce

platit účty mít

nějakej život

–

–

–

jak to zvládáš

kamaráde?

píšu ti

nic mě nezajímá

nic mě nebaví

nic nemám