Maličká nedělní lest, v pondělí zdá se skvělá

***

Z Hádů na Šumberu cesta zdá se krátká, zatímco Es Ká Neumann jarního rusáka tu veršem koval, já chodím podél lomu do Maloměřic dolů a nevracím se domů, lesem se spolu nesem zpátky přes Bílovice, s Jiříkem u studánky vypijeme dva litry slivovice a místo lišek svlečem pár jarních slečen, ze kterých nezůstane nic. Díky bílovický kopče, děláš ze mne lepšího člověka...

Unavený

Unavený od popela

Odpočatý v letu

Možná že ty jsi ta pravá

Anebo se pletu

Smrt se courá s karavanou

Potlesk hřeje vědmy

Jsa úplně vysvlečený

A to mi teď stačí

Při bolesti ve dni růže

Neváže si ženy

Popálená bílá kůže

Adorován všemi

Otevřený poblouznění

V pochybnostech k Pánu

Čeká na to co tu není

Na prameni pannu

***

Cesta po rovince je lepší, než cesta do kopca. Rovná cesta blatem je horší, než tvrdá cesta do kopca. Cesta blatem do kopca je na hovno.

***

Pořád dokola stejné pohyby

Stále ve vzduchu slova

Tanečníci během opilí

Vzdělanci bez písmen a Boha

Čekaje na velikou věc

Bez souhlasu znaveného těla

Chybějící historici na stolech

V odrážedle zvuk děla

Každému co jeho jest

Každé kolik by chtěla

Maličká nedělní lest

V pondělí zdá se skvělá

***

Vlakem rodným městem, kde není železniční uzel, Kroměříž po letech tudy projížďka a vzpomínka na dětské sny a dobrodružství, jak jste se skovávali v kukuřici za Plačkovem a chodili do větrolamu a na pochoďáky se Samlíkovýma, pak se ozve Kojetín, o něm jsem vyprávěl paní Šlíškové, jeli jsme tam prý s tatíčkem a Pepyněk opáčil, s tatyňkem, konečná stanice, prosím vystupte, to za nás vlaky ještě nemluvily nebo jsem už zapomněl

***

Honíme se jak čuráci

Kvůli napucovaným prachům

A krása se mezitím vytrácí

***

Kdyby to bylo tak jednoduchý, tak by to dokázal každej, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak bych nedoufal a nehledal a nepochyboval, kdyby to bylo tak jednoduchý, tak bych sázel a teď mazej

***

Třicet let žijeme ve svobodě

Můžeme říkat pravdu a co chceme

Přesto o některých věcech mlčíme

A vlastně o nich ani nevíme

***

Mně nevadí, že nejsi má, mně nevadí, že nejsu tvůj, mně jenom vadí, že su takové vůl

***

Poslušný jako voják v poli

Jako noc která ráno bolí

Poslušná jako musím být

Když chci mít aspoň chvíli klid

Tys vždycky byla o krok přede mnou

Tobě na všem záleželo na druhou 

A někdy umíš pojmenovat krásy léta

Jsi jako Praha k Brnu

Řekl jsem ti kdy dnes půjdu domů

A ty ses usmála že děkuješ

Že tě to vůbec nezajímá

A mě z tvého úsměvu 

V teple byla zima

(...)

***

Někdy můžeš a nemůžeš, jindy nesmíš a můžeš a pak nemůžeš a musíš

***

Počítám korále na cizím krku

Odhaduji kolik nám ještě zbývá roků

Dokud si neustelem postele

Dokud nepudem doprdele

***

Každý má spoustu problémů, každý má málo času, až to přinde, tak tu našu

***

Pořád proti někomu bojovat

Pořád s někým soupeřit

pořád se o něco lepšího snažit

nejde jen o zelený pažit nebo led

tady jde skoro o celý dnešní svět

***

Nemám čas nad životem přemýšlet

musím šlapat a sekat trávu

a plnit úkoly a pracovat

a milovat a vařit kávu

Eskáčko

Až bude na jaře u nás za barákem

Líšeň remizovat dva dva se Zbrojovkou

Nebude to žádné přátelák ani taková sláva

jako když tenkrát před dvanásti rokama

šmikli borci v poháru Sláviju.

Bude to normální druholigové špíl

delegáti si dají záležet

na nové tribuně za branou

si o tom budou ještě vrabci štěbetat

jak se pak balon odrazil ze šibenice až k pile a pak do pola

a pak hrál chvílu úplně sám

a všichni křičeli Es Ká Líšeň

a pan Hladiš řekl potichu Davidovi Lingrovi

že by to chtělo časem věčí plot...