Všechny básně

Z karavanu vychází světlo

Šimon Leitgeb

Gravitace

„bojim se o tebe“

říká mi holka z města

strejdovi kapou slzy z tváří do vzduchu

a s každým nádechem

sílí gravitace

/

„zejtra

si pro tebe přídu“

říká mi holka z města

a odchází

„miluješ jí?“

otáčim se na strejdu

odchází

a nechává ve sněhu stopy z místa

kde stála

aniž by za ní

cokoliv zbylo

Signály

lidi rozsvicujou

a zhasínaj

vysílaj signály

aby mezi sebou udrželi den

/

stejská se mi

blikám baterkou z okna

a jdu spát

/

snim o lidech

který dělaj to samý

naše vzkazy se míjej ulicema

míří do tmy

a ráno nás budí světlo

Nejkrásnější svět

pro Davida Kozáka

po ulici běhaj holky v krátkejch sukních

křičíme na ně

první co nás napadne

/

prožíváme lásky

skrze mříže

miluju holku

kterou sem viděl minutu

/

kluci se ptaj jeden druhýho

která se jim líbí

a když se dvěma líbí ta samá

rvou se

je to ten nejkrásnější svět

prát se o lásku

Ahoj

říkám ahoj

a nepoznávám ho

/

„makáš ještě s krajícema?“

„nejsou to krajíci

ale ukrajinci”

/

vyprávím o adamovi

zírá na věci kolem sebe

na zdech pyramidy sou vzkazy

který se nečtou

a návštěvní místnost

je bílá

/

počítám minuty

těžko odejít

a znova se vrátit

/

„díky žes přišel strejdo”

„tak zas příště”

„ahoj”

Imedžin

pro Kravála

třídní vypadá

jak tlustej džon lenon

ptá se

jestli známe bíbls

a všichni zvedaj ruce

kdyby mezi nás natáh struny

zahrál by imedžin

/

tlustej džon je můj vzor

nebudu poslouchat bíbls

prosednu mu kytaru

a nebudu se hlásit

aby si mě všim

je nás tu tolik

že je potřeba

trhat struny

Betonová pláž

pro Jirku Hájíčka

v noci na nás někdo klepal

a když sem otevřel dveře

stál tam ráj

adam spal

i když se na něj podíval

údolí pod karavanem

zakryla pláž z betonu

a zámky pohltilo moře

ráj mě přived ke břehu

a podal mi kulatej oblázek

hodil sem ho do vody

a když se dotk hladiny

probudil sem se v adamově posteli

na ruce mě svrběl měsíc

oblázek vod ráje z betonový pláže

Druhej břeh

pro mamku

z karavanu vychází světlo

který jde vidět

jen ve tmě

na schodech sedí strejda

a říká adamovi

že si mě vymyslel

/

světlo končí na břehu

kde začínám

„věř mi“

povídá strejda

a zhasíná

adam hledá ve tmě

druhej     břeh moře

každej stojíme     někde jinde

    a oddalujeme se