Sednu si v lese na vývratu s mrtvými básníky

JÁ NIKDY NESTANU NA HOŘE TCHIEN-MU

Nestihnu uhasit pyžamo Bondymu
Na malé zahrádce pěstuji papriky
a stříhám okrasné keře
Kolumbův námořník, co zůstal na Gomeře

Nespatřím létavé ozdoby — ptáčky kolibříky
Nezdržím Ortena na cestě do trafiky
Jen při každém lichém slunovratu
sednu si v lese na vývratu
s mrtvými básníky

TOTO JE DADAISTICKÁ BÁSEŇ

živí se literárními dějinami
mezi prsty jí prosvítají blány
a občas je zajíkavá v hlase

Tenhle verš vynesla vlna vitalismu
živí se zbytky všech slavných -ismů
potácí se jak malé štěně
a kulhá-li, pak jenom chtěně

Toto je automatický text
mává chvostem zpoza skříně
a napadnou-li mě i básně jiné
je to lest

KDEPAK JSTE, PŘÁTELÉ? Přijeďte, jsem hotel po sezóně

Siří tu bílá pláž s rákosím u pískovny
Z Bechlína chodí sem děti plavit koně
Ten vodní revír už dávno není lovný

Vzal bych vás na jaře do sněženkového háje
A v létě ke trati, kde vzduch se jak řasy mihotá
Na podzim v hospodě zasedá černá porota
a v zimě z rádia k poslechu hudba hraje

Kdepak jste, přátelé? Nikam se odsud nehnu
čekávám u okna schovaný za muškátem
pyly mne sužují, tvář má je posypaná zlatem
Přijeďte kdykoliv, v dubnu, srpnu nebo v lednu

NA BŘEHU LABE HNIJE KADÁVER

a vzduch je tu dnes řídký
pro ty, co přišli vyvrhnout své zbytky
a vysypat svůj necesér

Chodil tu rackům sypat básně Hora
Do proudu řeky namáčel své pero
a hledal tu bájné Trokadéro
Kdy ztichlo město? Proč mlčí hora?

Dnes v jachtařském klubu vrže kladka
co spouští bílé lodě na vodu
Štiplavá vůně se táhne od brodu
Voda je žlutě zelená jak syrovátka

Přichází dva, nesou se jak konve plné jara
Jsou zmateni vůní svých mladých těl
Z tlačného člunu se valí pára
Člun lehce vplouvá mezi stehna zdymadel

UŽ NA ZAČÁTKU JARA byla hlína světle šedá

a když to už nešlo vydržet, přišla krátká bouřka

Stébla trávy dychtivě pila a já se nemohl vynadívat
jako bych byl na svět povolán vteřinu před zánikem světa
jak lačně a žíznivě se ta stébla chvěla

Cos dělal ty, když já se díval?