Všechny básně

Tělo Jana Palacha vykopat spálit

Miloš Doležal

Dějiny I.

Jaképak jámy lvové?
Sprosté jílové šachty s vápnem.

Chlapy z Lidic zaházet se dvěma
obecními čokly.

Patera Toufara zahrabat
se zdechlinou cirkusového slona.

Tělo Jana Palacha
vykopat spálit.

Matriky navézt do ohně
kroniky do stoupy
listy pohřebních knih vytrhat vyškrábat přepsat.

A stejně někdo slaměnku
na drn položí. 

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)





Čeští básníci na Jadranu

Plavky si tu oblékl páter Deml
koupací čepici nasadil Viktor Dyk
do moře skočil Jiří Wolker
a za ním Biebl Konstantin

Pravidelná strava a korzo po molu
jak v lázních – ke dnu i k nebi blízko
Ve stínu pinie čeká básník na verš (na vlnu)
a Jugo v širáku hladí zatoulané psisko

Jeden uštván láskou, druhého utopila vlna
třetí tu začal kašlat krev
Jen Kosťa – zblbl z Kolína děvče
a po návratu vstoupil do KSČ
(z okna skočil za třicet let)

Ó čeští básníci v Dalmácii
s lipovým rýmem jdete na rakiji
oblouzní trávou, zalije hrdlo, utáhne smyčku
skoro nic – jen prasklá žilka ve víčku.

Ó čeští básníci na Jadranu
vyměňte moře za vanu!

(z rukopisu)





1. září 1939 v Želivě

...A silnice se dolů stáčí
hned otvírá se tobě panorama!
/A.Sova/

Stín kapradiny, chrpy u Vřesníku
Josef Čapek chytal ráno ryby
pak na koroptve k Brtné vyrazili.

Panorama v oparu, vsí krouží mercedeska,
dvě věže píšou do mraků až po okraj
Herr Capek? Geheimestaatspolizei!

(z rukopisu)





Studentské Kounicovy koleje v Brně

za války nacistická vazební věznice 

Chodbou
nástěnka studovna knihovna
zpocené ponožky 
v síti volejbalové míče
hučí mikrovlnka 
s otáčejícím se talířem bramborové kaše.

Na pokoji číslo 6
fenolové injekce
stržené nehty
rozkousané rty
přikurtován k topení
ve vaně s ledovou/vařící vodou
vyvražděná rodina včetně těhotné snachy
za očima záblesk jarního světla mezi buky
vřes, moře vřesu
Oldřich Pechal, syn hajného. 

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)





Tankista

Bernard Langer
co bojoval u El Alameinu
proti Rommelovi
/ u Dunkerku jezdil v cromwellovi /
se po válce vrátil jako jediný do rodného ghetta
nikoho blízkého tam nenašel.
Odešel na nádraží
v slavnostní uniformě
jel vlakem do Brna
/ z okénka se díval do krajiny,
dýmku v kapse, suché ruce /.
Do kupé
k němu vtrhli
opilí z rudé armády
— Vot German! — zařvali
a tankistu za jízdy
z okna vyhodili.

Bernard Langer byl pohřben
napravo od brány
nemířil do Valhaly
do Jeruzaléma šel.

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)





Major 

V srpnu po válce
chytal Zelencev
major rudé armády
v Sázavě kapry
uprostřed řeky na člunu
za sebe do vody 
házel granáty
ryby lítaly.
Jeden granát mu do člunu vypad
řeka se s tělem nadzvedla
hoši od Bobří řeky
co na břehu stanovali
čeřenem tahali
třísky těla obalené v šupinách.

Za dvacet let
kolem hrobu pionýrů roj
na desce nápis: — Zděs ležit geroj! —

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)





Toufar 

Ivanu Martinu Jirousovi a Julianě Jirousové

V dálce rybník
pohnul se divoký žlutý kosatec
vánek na prašné cestě
zastavila se ve vzduchu vážka

Právě ho svlékají do naha
bičují hadicí
v plesnivém sklepení
ve Valdicích

Chrstnutí vody z plechového kýble
odplavit na chvíli řev
bačkory bachaře Táborského
na nártu rozstřihnout
narvat na opuchlé nohy

Slova poslední: Hvězdo jitřní

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)





Plojhar ve výročí VŘSR 1981 

Když se kněz Josef Plojhar
vrátil z koncentráku
rozhodl se pro politiku
za chvíli se mu tři podbradky
do kolárku nevešly.
Lidé říkali — 
ministr zdravotnictví
co uchlastá ruské komunisty —

Na Sovětském vyslanectví
když Leninovi připít chtěl
náhle se sesul na fotel a
ni neříh
zhas.

Štamprle vodky a jeho mrtvolu
šoupli rychle za oponu
/kryl ho model Aurory
jen boty mu čouhaly/

soudruzi z KGB chlastali dál
a k tomu žrali kaviár
na zemi zůstal kolárek
pohozený obojek.

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách) 





Nachtman a Mácha

Gestapák zvrhlík sadista?
To bude nejspíš omyl
vždyť v 60. letech ve Voticích lidumil a dentista!

Estébák vrahoun mučitel?
Básníku, co si to vymýšlíš!?
V 80. letech na VŠCHT oblíbený učitel.

Čechy krásné, Čechy mé!

(z rukopisu)





Rakev

Janu Havrdovi

nahrubo ohoblované
v kterési pražské truhlárně
do bedny sestavené
na černo natřené

-ty za nohy já za ruce
vložíme do něj nahé tělo-
/z pitevního protokolu nic nevyčteš
zbabělec profesór Hájek retušoval sedm let
po Katyni/

pod rozřízlou kalvou
zašívanou kleriku
k nateklým nohám hnědé vězeňské hadry
propocené od horeček
krve moči smrtelného potu
mrsknout tam i gumové rukavice
drén nevyndat, piliny nasypat do vybrané lebky
zatlouct naložit střežit

Prahou průvod dvou nápadně pomalých aut
po chodnících
školáci v kabátcích s aktovkami
fronta na maso, maso zabalit do Ruďasu
z výloh vyndávané papundeklové číslice písmena
2 5 Ú N O R K S Č S T A L I N G O T T W A L D
/který má za živa piliny pod čepicí – truhlářský učeň/

nevyspalý Rotsch už má mrtvého plné zuby
nechá se vysadit u kubistické brány
ještě podepsat mlčenlivost
-co je tohle kurva za kšeft-

hrobař Křáp zahází vápnem
v jámě nenarozené děti, Marie Halíková, amputáty z Bulovky

dřevo nasákne jeho tváří kůží modřinami
barvou očí
jazykem nehybným

dřevo, které se v zemi stává
kmínkem vinným
rodícím

(z rukopisu)





Ezechiel v kopřivách II. 

Uplynul rok
dál plení 

Gog i Magog 
hákem zaseklým do čelistí

z údolí mokrých kostí
chrastí dubové listí
utíkají bagristi i jehovisti

(ze sbírky Ezechiel v kopřivách)