Čekám na mámu a přitom vařím rýži

Stůl

Sjednocení se sjednává u stolu.
Proč se nám zatím nepodařilo sjednotit?
Protože jsme se ještě nenajedli.
Ke stolu!

Dárek

Jako dárek pro maminku
vařím rýži.

Zrnka se na mě v hrnci smějí,
bílá pára kreslí třešňová kvítka.

Můj první dárek
je radost z vrchovaté lžíce rýže.

Přítel

Jak se jmenuje tvůj kluk?
„Rýže.“

A kde bydlí?
„V rýžovaru.“

Rýžovare!
Otevři se.

Obchodní centrum

Lidé si kupují
značkové kabelky
značkové oblečení
značkové boty
a uhánějí s nimi domů.

Já
jsem si nechala dárkově zabalit
tvou značkovou lidskost
a odnesla si ji domů.

Když prší

Když za oknem padá déšť,
otevřu okno duše.
Natáhnu ruku
za kapkami deště
a zkusím je sevřít v dlani.

Protekly mi mezi prsty,
nechaly za sebou stýskání.
Když prší,
stýská se mi po tobě.
Den je zmáčený steskem.

Klíč

Odemykám
dveře svého domu.
Kdyby je uměl odemknout někdo jiný,
už by to nebyl můj dům.

Kdyby si ten neznámý uměl odemknout,
brzy by se z něj stal pan domácí.
A ze mě pouhý host.

Klíč od svého domu
musím mít jen já.

Černé květy

V nebeských očích
jsou všichni lidé

černé,
černavé květiny.

Jeden národ

Ať chceme
nebo nechceme,
jsme jeden národ.

Stejné kvítí na jednom místě
taky kvete v jednom trsu.

Narozeniny

Dnes má máma narozeniny.
Voda stéká a promývá zrnka rýže,
oheň stoupá a vaří rýži do měkka.

Nabobtnalá bílá zrnka
balím do suchého listu
a nosím jídlo na stůl.

Půlnoční vítr otevře dveře a prožene se pokojem,
slunce si odemyká, přechází z jedné strany na druhou.
jen máma pořád nejde.

Misku s rýží pro maminku,
která se zastaví až pozdě v noci,
pokládám vedle polštáře a rychle usínám.

Až se potkáme ve snu,
dostane ode mě tuhle misku bílé rýže.
A tak pevně zavírám oči,
pevně tisknu ruce
a spím.

Nebe

Jednou jsem na nebi
hledala hvězdy.

Ale ať jsem hledala, jak chtěla,
žádné hvězdy jsem neviděla.

Přeběhly snad na Sever?
I kdyby mě hvězdy do jedné opustily

tvá duše je stále se mnou.

Jedno zrnko rýže

Jedno zrnko rýže
si do pusy dám.

A přesto v duši hlad,
velký jak miska na rýži.

Lžící nakreslím obrys
jedné misky rýže.

Sjednocení

Občas se stane, že zapomínáme,
zda chceme, anebo nechceme
zda se vůbec chceme sjednotit.

Tehdy ve schránce duše
zkuste zalovit rukou.

„Jak vypadá mapa
naší země?“

Silueta poloostrova
poslušně sedí
a touží po jednotě.

Sourozenci

Zelí pekingské a zelí hlávkové
jsou sourozenci.

Ovšem každé voní jinak.

Hlávkové zelí, které voní po skopovém mase,
nazývejme Jižní Koreou.

Pekingské zelí, ze kterého stoupá vůně hrušky,
nazývejme Severní Koreou.

Sebekritika tří žebráků

V mé rodné zemi
žijí tři druhy žebráků.

Žebrák, co si na jídlo vydělává.
Žebrák, co jídlo somruje.
Žebrák, co ujídá ostatním.

Každý týden se schází na schůzi sebekritiky.

38. rovnoběžka

Kráčím po osmatřicáté rovnoběžce.
Kráčím do míst, kudy nikdo nechodí.

Abych se kdesi v dalekém koutě duše
setkala s tebou.

Na konci duše
najdu okraj duše bližního.