Deset básní z Nejlepších českých básní 2016

Šimon Leitgeb

***

když sem byl malej

měli sme na vesnici
starýho faráře

byl půlku života zavřenej v dole
a pak přišel k nám

rád na něj vzpomínám
protože uměl štěkat
jako pes

Pavel Novotný

Šecko

šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky todle

šecko dycky začne váma
šecko dycky todleto
šecko dycky začne váma
šecko dycky to to

cajty na vás

šeckodyckynašeckyšecko

Petr Hruška

Stárnu

Jamesi Wrightovi

Ruce vyčuhují z košile jako smích.
Křik ptáka
padá do rohu zahrady.
Sedí tam zády
na židli matka.

J. H. Krchovský

***

Už musím honem spát — lidé se budí!
slavík už dozpíval v růžích, trn v hrudi
dovyly hyeny, ztichli i vlci
jsem tak sám! Ach tak sám… Jako kůl v srdci

Březen 2013

Petr Hrbáč

Předposlední únorová noc

Šumy a šustění pneumatik, vozidla v tuto hodinu ojediněle již
táhnou na sever od Brna, pokálená peněžními hleny,
Armén si ještě zapálil v průvanu svého zelinářství,
má tam vystydlý chrchel jako mrtvolu papouška v lednici.
Žádný vrabčák mu neposkakuje po podlaze,
někde ve problblém vertikálnu hvězdy zběsile ječí
jako mrtví, ale zvěčnělí puberťáci.
Sírius uvězněn ve vlastním plameni!
Je stále ta zimní tma, jaká se může nenadále a blyskotavě zatnout
do křečové žíly.

Jiří Tomášek

***

Tmavé mraky se hrnou jasným soumračným nebem.
Poslední rorýsi křižují s prvními netopýry.

Potichu klesá pěna. Křivka zvednutých stehen.
Sladkost odpuštění přichází i k srdci malé víry.

Miloslav Topinka

/Než černé oči půjdou spát/

Byla tak blízko
hluchá voda
trsy trávy
pod hladinou

Prorůstají
hustou vrstvou jílu
Prostupují
až někam k spánkům

Kůra stromů
náhle měkne
Zvedá se vítr
ohýbá trávu

Všude kolem
zčistajasna
jen temná hmota
skrz naskrz průhledná

Josef Kroutvor

Kaliště

Výčep nabitý jako archa
Vyplouvá na okružní jízdu
Do potopy světa
Přátelé pozvedají sklenice
A volají jeden přes druhého
Je to náhoda či zázrak
Toto setkání
A tak pijeme kořalku a pivo
Zapíjíme památku pátera Toufara
Mučedníka Vysočiny
Venku sněží
Z nebe se snášejí
Bílé fáče

Jaroslav Kovanda

Šestého července

v podvečer
jsme v rámci výuky s vnukem pálili
jeho dřevěnou sochu Jana Husa
a ty jakoby armádní špekáčky…
a sousedův Fanošek
který půjde po prázdninách do čtvrté
jako současný básník nám k tomu vyprávěl
— tuk lehce prskal na ostnatý korunní drát —
že jeden jeho kamarád ze třídy se ze všeho nejvíc těší
až po prázdninách Romaně
kreditkartou projede škvíru u pipiny…

Petr Král

Všecko

Syrový stejk s vytlačeným vzorem
dámského svetru
nahé kýty řeznic
v mouce pláží
stálo to za to

Hustý med pozdního slunce
tekoucí proutím křesla
mapa kafe s mlíkem
šířená po stole
velitelským prstem
Málem
jsme uviděli všecko

žhoucí kedlubnu v talíři
rozpálené nic
v jícnu jsoucna
nebo aspoň tím
kdo domluvil
odložené brejle