Duše připomíná jitrnici

(Foto: Richard Lutzbauer)

I.

D u š e je po otci syrovým masem
a po matce kyselinou
sírovou. Jejími dvojníky
jsou lučavka královská,
vaginální šlem a slzotvorný
ply. V okamžiku smrti
přechází na pozice
konkurenčního managementu
přesná lokalizace je
protiústavní a
kontraproduktivní.

II.

D u š e prochází mnoha funkčními
obdobími. Její upotřebitelnost
se měří velikostí
pohlavního údu. V církevní
hierarchii je vředem
na dvanácterníku, před použitím
se skladuje ve tmě a chladu.

III.

D u š e je živočišně tělesná, čím je
obéznější, tím víc se blíží ideálu
vyčíslitelné krásy. Kulturistická
průprava činí duši
způsobilou pro velkorysou
spotřebitelskou shaw a
zajišťuje příliv sponzorů.

IV.

D u š e je zdrojem snadno roztíratelného
sádla, ve své medializované jednoduchosti
smazává rozdíl mezi (prdelí a snem).

V.

D u š e českého člověka je gumová
a sulcovitě pružná, podle okolností
mění barvu, před obezitou
ji chrání neprodyšný
tukový obal.
Na otázky neodpovídá,
odpovědi neočekává. Zakonzervována
v těle stejné kategorie
stává se maskotem řitních partií,
demokraticky socializovaným
železničním frackem.

VI.

D u š e připomíná jitrnici.
Rozemleté maso uvězněné
ve střevě, po obou stranách
zašpejlované, nikdy nemění
formu. Při opékání
prská, roztrhne se,
masová břečka se po pánvi
rozlije jako kus kravího
lejna.