Snad to dobře dopadne
Konkláve
Popis
Šátek kolem rány
takový ten venkovský
jako když rolnice
plejí lány obilí
polibek na rozloučenou
nikoliv filmový
zpěv kněze místo modlitby
zaschlé rány bolesti
předčasně ukončeného mládí
popel bude rozházen
štítek se jménem i beze jména
tady se nedá mluvit
o žádné smysluplnosti
potlačované slzy vnitřní zpovědi
těch málo slov
kytice v rakvi
rozloučení
dodatečný štěkot fenky
v jejímž světě je už místo
vyhražené jiným
Skladatelova Óda na radost
hlas nádražní hlasatelky
výkřiky u zdi nářků
Pane Bože za co?
O cestě
Když už je řeč o cestě
nesmíme zapomenout bohužel
na pochody smrti
slzy táborů minulých let
Také na zkázy osudů
tajná svěcení let šedesátých
To všechno tvoří předobraz
naší doby
Příběh
Bylo to za pár let
roztroušená skleróza
Moře moc rozvzpomínání
Hádání z kávových zrn
přesýpací hodiny
v písku cizí stopy
nedopalky cigaret
dámské budoáry
mládí
co přešlo kolem
nepovšimnuté
nebo naopak
***
Vím jsi mým společníkem
mou důvěrnicí návratů domů
ty věčně vnímající
mé vášně které uvnitř hoří
Vím jsi mou tichou prosebnicí
k Tobě se mohu vrátit tak jako domů
nebudu rušit spánek spáčů
když chci být chvíli sám
Jsi ta která mě přijímá
když zvoním u domovních vrat
nikdo mi nechce otevřít
k Tobě jdu jako bych šel domů
Tvoje mlčení
Já štětec mám
plátno od Renoira
On štětec má
mne
svou lásku
Barvu skládá jako od
Slavíčka
Kytky umí skládat
táta k pohledání
Ona zas umí malovat
na plátno bílé jako konvalinky
k snídani v trávě servíruje
úsměv svůj
Tak spolu malujem
životem jdem
navštěvujem obrazárny
ona už umí štětec pokládat
já rozeznávám jisté ismy
hrajem si spolu na lásku
Ty jsi můj táta
který zná
malířův život
lásku mou
Ona zas ví
kdo je to Tizian
skládá barvy
životu rozumí tak jako já
Za Tebou
Vše co je psáno patří Pánu
i tělo které nosíváš
k svatému pohovoru
Ten mrtvý nás ovlivnil všechny
možná že to tak má být
rozvzpomínání v přímém přenosu
Věděl snad Kristus
že byl celebritou té doby
ukřižován nepochopen pochopen
Trháš čtyřlístek pro štěstí
má dáti dal
co ty jsi dal tomuto světu
Litujem
Liturgie dávných modliteb
neříká nic o drásání
jen křičí do zdí
zaniklých chrámů
zteřelých cest
Lituješ lištičku za co?
vykřičené otazníky
Zpověď v krajině zapomění
sen který se vrací k ránu
Odcházející tvář
Zapomnění
Pomněnky u lesních cest
rozkvétají pravidelně
tak jako tropické bouřky
Lituješ Lásku kterou jsi minul
tam někde v Brně
u zdi červeného kostela
Kostel přežil
My?
***
Snad to dobře dopadne
jen nezapomenout
nepromarnit ani tu minutu
která zůstává
jít dál
Bože kde jsi zůstal
v tom zmatku každodenního dění
***
Přesto se rád toulám
těmito uličkami
přemýšlím o Tobě
o mně a o tom
co jsem zažil
Jednotlivé kapitoly
se rýsují a derou se ven
Tvé já najednou
neví co s tím
Tvé já se někam posouvá
tak to je tedy vnitřní inspirace
na dávno zapomenuté
Tohle je tvoje já
Tvoje povídka
tvůj čas
nesmrtelný příběh
který se vrací
Můžeš křičet sebevíc
zdi chrámu
svatého Jakuba
jsou nepropustné
chodbou ke zpovědnici
kráčí kněz
a ty se ptáš sám sebe
z čeho se chceš vyzpovídat
a kněz ti posunkem sděluje
že je nás víc