Díváš se na holku v baru...
(Foto: David Konečný)
Stará hospoda
Déšť listuje stránkami menu
mokrým prstem,
hosté odešli před sto lety, item
před zavíračkou. Rozmrzelý
vítr sráží sklínky…
ale lesklé kalužinky
na oprýskaných deskách stolů
překypují životem. Vzpomínky
plavou jako pulci,
paměť zabírá ztracená území.
Samolibý
Evženu Bočkovi
V Miloticích na zámku paví muezzin —
štramák s prorockým hlasem —
pávici a slépky pohrdavě pase.
Zálibně přitom prohlíží svůj stín
a div že neoddá se
nákladnému dvoření… tomu stínu.
Akcie harému padly na třetinu.
Cokoli tuší Darwin o zájmech páva,
popírá jeho chocholatá hlava:
Dokud mám sebe, nezahynu!
Slovenky
Slovenky: to je jak přejíždět
prstem po stránkách atlasu
s pocitem dobrodruha; vlasy do pasu
a mäkký vietor vět,
vonící po nitranském dešti.
I v zapadlých okresech mají ráži
a elán; můžeš se snažit,
jak chceš, odpoví ti tichý chichot:
můžeš je dobývat jako Don Quijote…
a ony stejně skončí v Budapešti.
***
Jsem Verlaine. Má představivost
dostupuje vrcholu v noci.
Po pěti absintech mám pocit,
že abé Prévost
byl kýčař a starý prd.
Sekerku vzal jsem si z
ještě dnes budem na orbitu!
Štípu do kamen své sny,
je konec té hnusné, studené vesny…
Už hoří, Arthure, hoří!
Otevři ten Atlas hvězd, hurry…
každou minutu se mění konstelace!
Perly i urážky, jistá láce,
tvůj status je za pět minut starý.
(Skrytá tvář ti dává placet
sázet na official portál Brna
sprosťárny nejhrubšího zrna,
které v noci tiše klíčí
tvého srdce na pumlíči:
otevři okno, ten Atlas hvězd!)
Prázdniny
Léto je tu; vstříc omamnému jihu
vyrazili děti, máma, táta, pes.
V rakvi vezou plavky, míče, deskové hry
a pro každého knihu,
aby nezlobil. Aby táta Herodes
nemusel se nasrat jako vloni
ještě než se cesta za Alpami skloní
do nudných rovin u Benátek.
Aby z léta převeselých hrátek
nebyly plačky až… do kadlátek.
Tak slez…
Díváš se na holku v baru…
a vidíš jen svalovinu, podkožní tuk
a místo plachého cvaknutí zubů slyšíš zvuk
vrtačky. K stáru
je doprava slastí plná výluk.
Díváš se ráno do zrcadla…
a víš, že padla.
Skřípavě vracíš se do pokoje,
smrdíš jak kupa hnoje,
pýchu ti překrývá žok plný sádla…