Exitus desatera

Právě ze sbírky Zlodějky lžiček je následující ukázka

(Foto: Iva Haj)

První slabičné krůčky chytají rytmus psacího stroje. Za zdí tají se paní raková. Tichá operace - plíživá ztráta ženskosti. Postelní lamentace nad tíhou těla, vlasy hnijí v podlahách. Jen ať se nenakazí, maličká - kolébavé mlčení - ať neví nic o dospívání.




Tehdy všechno divoce prorůstalo, planělo naivitou svléknutou uprostřed zahrady. Starostlivé ruce dávno zpopelnatěly. Znovu vtlačím hlavu ke všem nádechům pod stromy, není kde - prorůstat, planět.




Proužek světla mezi šíjí a klínem zavírá se do koupelny ­ tak žena nevypadá. Tajně všít do šatů uříznuté ňadro smotané z látek z tuzexu. Rozhovory v čekárnách, ticho záření. Pak se rozletět po městě jak vlaštovky stěhovavé, nohy stávkují.




Zdravotní klaun,odtáhne ti rakovinu,padne na zadekna chodbě mezi cigaretoua smrtí.Na křesle roztáhnevagíny do hřmotného úsměvu,ozáří tě žonglováním.Krev ti ještě teče, ale vystřílené gagytě na chvíli zalátnou.Možná ho zneužívali,tak mu dej kousek,nevím ­lásky.




V ranních zvonech slétají se znásilňovaná objetí. Zástupy cizích matek míry mi berou na svatební šaty, když náruč po náruči přepadám a hledám dědičnou naléhavost.




Poslední židovka,holá v kostech,prosmála se soudruhům do ksichtu.Hůř už nebude,sedřená pětiletkou,srpem prořízla si samet.Vláčená po pódiích ­švejkovská tupostslibuje jí celé město.Děti nuceně prosíza odpuštění pro dospělé.Řád zlaté hvězdy píchnou jí do prsoua hurá klást věnce bezejmenným obětem.Hurá, dokud nezemřelaa dokud se točí.



Převracím stěny ­ zá a pádně,transfúze paměti ­ ná a pádně.Kdo koho napadl,blednoucí podpisy,krycí jména zlámaných židlí ­mnoho obě a tí.Titíž sou a druzí,jen budovy zkrásněly.Sám a metová ­ klíče předány,víly tajně vyjí u vil.Oběšení ­ vyvolení,převracím stěny,tak tady to bylo,tady vraždili.




Měním tvou nenávist v parníky,pouštím je pokojem duše.Svítám ti v čekárně u jablka,čaj protéká mi klínem.Měním tvou lásku v nadějina dům i strom,co přežije nás a rozrodí se.




Opilá tramvajemi,napůl v kolejišti Magdalenavřezává se v Krista,nechtěný tón varhanvyzvracený na zastávce,exitus desatera.